Je interliga pro mostecké Anděly velké sousto?
Spousta hráček ji nikdy nehrála, takže se ještě rozkoukáváme. Poznáváme, že házená je tady tvrdší, dynamičtější, rychlejší. Musíme ještě tvrdě makat.
Zatím máte jednu výhru. Je to vzhledem k těžkému losu dost?
Je to málo. Ještě jsem čekala, že přivezeme body z Poruby. Ale bohužel, nezvládly jsme to a o gól prohrály. Fakt škoda, mohly jsme mít už čtyři body.
Pět zápasů jste čekaly na výhru, bylo to těžké na psychiku?
Pořád to byl začátek sezony, dost času před námi. Pět porážek v řadě nás nesrazilo, další body ještě přijdou. Věřím v to.
Jak se vám vlastně hraje v azylu v Lounech?
Diváci fandí, jsou výborní. Ale není to doma. Škoda že jsme interligu nevybojovaly dřív, než začala rekonstrukce naší haly. Fanoušci by si zasloužili, aby se hrálo u nás. Ani pro nás to není ideální. Máme tady jeden trénink za 14 dnů, to je strašně málo. Na návštěvy si nemůžeme stěžovat, hrála se tu kdysi chlapská interliga, lidi tady mají házenou rádi. Kulisa je výborná, za to lidem děkujeme.
Projevuje se i při zápasech, že jinde trénujete a jinde hrajete?
Ve hře to podle mě zase tak znát není, ale přece jen... nemáme tady domácí palubovku, branky, na které celý týden střílíme.
Střetáváte se se slovenskými týmy. Je to jiná házená?
Řekla bych, že to je stejné. Nevidím v tom žádný rozdíl. Slovenky jsou o něco lepší,mají víc kvalitnějších hráček.
Jak jste si zvykly na daleké cestování?
Byly jsme nejdál snad v Šale, šest až sedm hodin autobusem. Příští rok bude pernější, pojede se do Michalovců, to je asi nejdál. Dvanáct hodin cesty, možná i víc.
Jaký je váš cíl v interlize?
Sestupují jeden z Čech a jeden ze Slovenska, snad mezi nim nebudeme. Přála bych si, aby se interliga hrála i v Mostě. Snad se tam na příští sezonu vrátíme.
