Ilono, co rozhodlo o tom, že jste nakonec zápas s Japonskem dokázaly zvrátit?
Sportovní štěstíčko (smích). Ne, rozhodl úsek hry, kdy se nám podařilo párkrát ubránit a naopak v útoku rozhodnout dobrými střelami jak zvenku, tak i zevnitř.
S Japonkami jste v přípravě odehrály šest zápasů. Podařilo se někomu skrýt karty, nebo jste se už opravdu neměly čím překvapit?
Myslím, že Japonky hrály svůj typický basket, který už předváděly v předchozích zápasech. Toto byl ale první oficiální zápas, takže měly větší chuť vyhrát. To byl asi ten jediný rozdíl.
Jak držel váš zraněný kotník?
Musím se přiznat, že dneska bolel víc než včera, kdy to bylo čerstvé. Zatáhli jsme to, spolkli prášky, přes noc se to trošku ozvalo, ale bylo to dobré. Nic vážného to není.
Jak důležité bylo, že se do hry vrátila Petra Kulichová?
Její návrat byl pro dnešní vítězství rozhodující, protože Péťa dokáže pod košem využít své centimetry, což proti Japonkám byla jasná výhoda. Je také pozitivní, že se i rotace více hrajících hráček rozroste o jednu. To týmu zase trošičku uleví.
S Petrou jste si jako dvě klasické pivotky dokázaly na hřišti vyhovět...
Trenér nás zkouší dávat dohromady už několikátou sezonu. Tento rok od toho trošku odstoupil, protože já jsem byla zraněná, Péťa byla zraněná, takže zkoušel jiné kombinace hráček, ale když se podíváte předchozí sezony, tak jsme hodně chodily spolu. Nějakou spolupráci tam máme a hledáme se.
Jak těžké pro vás bylo zregenerovat, když jste mezi zápasy měly 16 hodin?
Nebylo to úplně nejjednodušší. Samozřejmě nám služebně starším už to jde trošičku hůř. Daly jsme si pivíčko, ledovou koupel... Snažily jsme se co nejrychleji usnout, což nebyl jednoduchý úkol. Podařilo se nám to mezi třetí a čtvrtou hodinou. Každopádně jsme věděly, že po tomto zápase budeme mít dne volna.
Takže za volný den jste vděčné?
Je to jedině dobře a myslím, že bez toho dne volna bychom to ne všechny zvládly. Třeba já ne.
