Odlišné plány na nedělní večer (hraje se od 20.30 hodin) má Saša Djordjevič, poslední čtyři sezony šéf srbské lavičky. I tento prostovlasý padesátník se narodil v Bělehradě. I on v minulosti nastupoval na pozici rozehrávače.
A oba dva, Djordjevič i Kokoškov, prošli školou legendárního Željka Obradoviče. První jako jeho svěřenec, druhý coby asistent na olympiádě v Aténách 2004 a na následném evropském šampionátu 2005.
Ale jinak toho mnoho společného nemají.
Vezměte si třeba jejich hráčské kariéry.
Djordjevič byl velkou osobností palubovek, přesně před čtvrtstoletím vystřelil Partizanu Bělehrad titul v Eurolize, pak zářil v dresech Fortituda Boloňa, FC Barcelona i Realu Madrid. Jen v NBA se moc neprosadil, za Portland Trail Blazers odehrál pouze 25 zápasů. Když se jako 38letý loučil, byla to událost podtržená velkolepou exhibicí.
A Kokoškov? Ten skončil už v osmnácti. Po těžké autonehodě, která ho málem připravila o život, se na hřiště vrátit nemohl. Koleno jej nepustilo. Smůla.
Prý tím Srbsko přišlo o další velký talent, možná Djordjevičova nástupce. Tvrdí to třeba Vlade Divac.
Přemýšlivý Kokoškov ale nezanevřel a stal se z něj vynikající odborník. Rekordman i premiant.
„Ta nehoda změnila všechno, hned jsem věděl, že už nebudu moct hrát. Ale basketbal miluju, takže jsem taky věděl, že u něj chci zůstat. O tom jsem nikdy nepochyboval,“ zavzpomínal Kokoškov na zlomový moment svého života.
V Srbsku se stal historicky nejmladším držitelem nejvyšší trenérské licence, vedl mládež v OKK Bělehrad a v Partizanu. Na sklonku 20. století se přestěhoval do Spojených států, kde udělal parádní kariéru. Jen se o tom zatím moc nemluvilo.
Nejprve získal pozici asistenta na univerzitě Missouri - jako vůbec první Evropan v celé NCAA. Během jediné sezony si udělal jméno také v kruzích NBA a mezi trenérskou elitou se od roku 2000 udržel dodneška. Když se tehdy v LA Clippers stal pomocníkem Alvina Gentryho, znovu tím pro „Neameričany“ prolomil bariéru.
Za sebou už má dokonce premiéru v roli hlavního kouče. Jakmile loni v prosinci onemocněl utažský Quin Snyder, jeho úkoly proti LA Lakers převzal právě Kokoškov - Jazz tehdy dovedl k vítězství 107:101.
V NBA se o něm ví. Teď sice není v módě měnit trenéry, aktuální třicítka hlavních vydržela ve stejném složení přes rok, ale Igor Kokoškov je považován za jednoho z čekatelů na povýšení. Zkušenosti na to má.
Saša Djordjevič, trenér srbských basketbalistů
Slovinský trenér Igor Kokoškov usměrňuje Luku Dončiče.
Po Clippers působil v Detroit Pistons a s jedním z nejlépe bránících celků v historii basketbalu slavil v roce 2004 titul. Pak se stěhoval do Phoenixu a u tamních Suns se podílel na ofenzivní smršti přezdívané „sedm sekund či méně“. Jednu sezonu působil v Cleveland Cavaliers, krátce byl členem trenérského týmu Orlando Magic a teď začne třetí ročník v Utah Jazz, dalším skvěle bránícím celku. Asistoval také při Utkání hvězd NBA, opět coby vůbec první Evropan.
Jako bývalý rozehrávač se Kokoškov práci dirigentů hry speciálně věnuje. Setkal se s Chaunceym Billupsem a Stevem Nashem, ovlivňoval Kyrieho Irvinga. A také mladého Gorana Dragiče.
Dnešní kapitán slovinské reprezentace začínal pod Kokoškovem v Phoenixu. „Krajané“ - Dragič je po otci Srb - si zjevně padli do oka. Kokoškov teď druhým rokem vede slovinskou reprezentaci a v oficiálním zápase ještě neprohrál. Platilo to po kvalifikaci a platí to i po semifinále EuroBasketu.
Až se skalpem španělských obhájců titulu se Slovinci dočkali pořádného uznání. A to ve skupině překonali Francii, Řecko nebo Finsko.
Kokoškov byl v posledních dnech chválen především za útočnou hru. S tahounem Dragičem, generačním talentem Lukou Dončičem, narychlo získaným americkým pivotmanem Anthonym Randolphem a řadou zkušených borců se vlastně ještě nedostal do potíží.
V osmifinále Slovinci rozdrtili Ukrajinu (79:55), při čtvrtfinálové přestřelce s Lotyšskem (103:97) měli většinou navrch, o semifinále se Španělskem (92:72) to platilo dvojnásob.
Slovinští basketbalisté slaví výhru nad Španělskem:
Pro přemýšlivého pracanta Kokoškova je přitom vedení národního týmu něco jako rozcvička. „Každým zápasem se učím. Proto jsem tady. Jsem tu, abych napáchal své vlastní trenérské chyby. Abych se zlepšoval jako kouč společně s hráči. Jsem šťastný, že můžu být součástí týmu. Po tomto létě budu lepším trenérem.“ Do kamene...
O první zlato a slávu Bayernu
Zatímco uhlazený Kokoškov je mezi elitou nováčkem, rozevlátý Saša Djordjevič je už profláklý. S Jugoslávií má jako hráč tři evropské tituly a jeden světový, v roli trenéra byl u stříbra světového i olympijského.
Ve finálových duelech 2014 a 2016 stál proti „neporazitelným“ Američanům. Teď je jeho naděje na první velký trenérský triumf o dost větší.
Srbský trenér Saša Djordjevič (v modrém) přijímá gratulaci od svého mentora Željka Obradoviče.
A byl by to také Djordjevičův trenérský průlom. S Olimpií Milán, Benettonem Treviso a Panathinaikosem Atény se totiž slávy nedočkal a v FC Bayern Mnichov teprve buduje.
V basketbalové sekci slavného bavorského klubu baží po nejvyšších evropských příčkách, ale zatím se nedaří. V minulém ročníku se dostal jen do bundesligového semifinále a v Eurocupu, ze kterého vede cesta do prestižní Euroligy, skončil už ve čtvrtfinále.
Pro novou sezonu může Djordjevič počítat hned se třemi členy současné srbské reprezentace - rozehrávačem Stefanem Jovičem, křídlem Vladimirem Lučičem a pivotem Milanem Mačvanem. Srbská parta má v Německu za úkol založit novou dynastii.
Se zlatem z EuroBasketu by se Djordjevičovi v Bayernu v případě prvotních nezdarů nově složeného kádru dýchalo o něco snadněji.
Podle Miloše Teodosiče, aktuálně zraněného kapitána Srbů, který na mistrovství Evropy v Istanbulu chybí, si jeho kamarádi dojdou v neděli pro triumf.
Bravo!!! Idemo po zlato!
Djordjevič byl po pátečním semifinále s Ruskem opatrnější: „Teď přemýšlíme pouze o Slovincích, kteří budou ve finále jednoznačnými favority.“
