Tour bude kolem něj všude, kam se rozhlédne, bude ji "vdechovat" dnem i nocí. Navíc poprvé v kůži jednoho z hlavních aktérů velkého francouzského dobrodružství.
Povězte, jak se spí během Tour? Budíte se uprostřed noci?
Vůbec. Měl jsem tu loni naprosto klidný spánek. Většinou nás vzbudí až ráno masér nebo sportovní ředitel.
Po zvlášť těžké etapě se stává, že usnete, jakmile padnete do postele?
Naopak. Když jste po etapě totálně vyčerpaní, spíš s tím chvíli bojujete, než se vámzavřou oči. Zhruba kolem půlnoci však většinou usínám.
Kdy ráno vstáváte?
V devět, o půl desáté. Tři a půl hodiny před startem etapy snídáme. Potom se celý tým cestou z hotelu na start sejde v autobusu stáje Liquigas.
Co se děje uvnitř?
Náš autobus je rozdělený do dvou částí. Vzadu se můžete natáhnout, vpředu jsou křesla. Ale ve finále tammoc času nemáme. Převlíkneme se, uděláme poradu. Někdo si dá colu, jiný kafe – a jde se na start.
Jaké to je, sledovat z oken autobusu celý ten venkovní rumraj?
Snažím se moc ho nevnímat. Až když jdu koridorem diváků na start k podpisu, je příjemné vidět, kolik fanoušků se chodí dívat.
Kdo bývá během etap "kápem" celého pelotonu? Bude jím letos vracející se Armstrong?
Říkali mi kluci, že se ho na Giru báli i dotknout. Ale pokud se rozjede "terezín" (jízda při silném bočním větru) a budu ho muset "kopnout" do řídítek, určitě se ho bát nebudu. Zase tak zřetelný Armstrong nebude. Lídrem Astany je Contador.
Když potom dokončíte etapu, na co myslíte nejprve?
Abych se co nejrychleji dostal do sprchy v našem autobusu.
Kolik jich tam máte?
Tři... A je nás devět. Nejjednodušší to bývá po horských etapách, kdy většinou dojíždíme rozdělení nejméně do tří výkonnostních skupin.
Jaký máte rekord na masáži? Při Tour?
Bývám tam půl hodiny, maximálně hodinu. Můj masér nejlíp pozná, co mé tělo potřebuje. Na trase závodu jsou dva volné dny.
Někteří cyklisté tvrdí, že právě volné dny je děsí nejvíc. Vás ne?
Volný den je příjemný, ale o to horší je den poté. Nohy byly předtím zvyklé 10 dnů v tahu šlapat, a když si den odpočaly, potřebují najednou víc času, než zkarbonujou.
Co jste si přibalil na volné chvíle?
iPod mi v kufru nechybí, pak časopisy o autech – a to je vše. Jo, počítač jsem tam hodil taky, ale jestli jsem ho loni zapnul dvakrát, je to hodně.
O čem si s kolegy popovídáte nejvíc?
Právě o těch autech a o motorkách. Ta diskuse nemíjí nikoho.
Na jaře jste hubnul do své závodní váhy pro Tour. Jaká nakonec je?
Plus minus 66 kil.
Ale nemusel jste být při stravování kdovíjakým asketou, že ne?
Ne. Dvacet dní soustředění na San Pellegrinu bylo dost výživných, když jsme jezdili tři čtyři horské pasy denně.
