Příběh běloruské hvězdy z loňského šampionátu v Kontiolahti je důkazem, že mistrovství světa je výjimečná akce. Domračevová vyhrála Světový pohár, ale z vrcholu sezony odjela bez medaile. V posledním závodu jí scházelo 2,1 sekundy.
Kdo jsou letošní mistři a mistryně, kteří se chtějí vyhnout stejnému osudu?
Martin Fourcade Chyť mě, když to dokážeš
Muž, pro něhož někdy bývá biatlonový svět malý. Má čtyři olympijské medaile, patnáct z mistrovství světa. Světový pohár vyhrál čtyřikrát v řadě a jestli se nezraní, dokáže to letos jako první v historii popáté. I proto si na začátku sezony dovolil drobný flirt se závody v běhu na lyžích. Když znovu nasadil na záda pušku, skončil v Östersundu až dvacátý. Jakmile ale získal jistotu, už ho nikdo nedohnal: z 19 závodů má 12 umístění na stupních vítězů. Celkové pořadí vede o 223 bodů!
Ale pozor - loni začal zlatem a pak se v sólo startech sotva vešel do desítky. Z amerického turné navíc přiletěl s horečkami, a proto nemusí najít ideální formu. Nicméně i po nemoci bude Francouz stále tím, kterého musejí na trati chytat.
Anton Šipulin Sprinter, který nečeká na zázraky
Uznávaná ruská legenda Dmitrij Vasiljev, který před dvaceti lety pomohl na Holmenkollenu sovětské štafetě ke zlatým medailím, těsně před dalším šampionátem prohlásil: „Ženský tým je na tom bídně. Může se spolehnout jedině na zázrak.“ To o síle mužské ekipy nikdo nepochybuje. Rusové vládnou střeleckým statistikám a mají rychlíka, na něhož někdy nestačí i Fourcade.
Šipulin v létě prohlásil: „Mám na to Martina porazit.“ To už se mu kvůli pomalému prosincovému rozjezdu asi nepovede. Rivala ale může pokořit na Holmenkollenu. Z posledních pěti startů třikrát skončil na pódiu. Velké šance bude mít i ve štafetě.
Tarjei Bö Pan bronzový a jeho mladší bratr
Starší z rychlých biatlonových bratrů před nástupem krále Fourcade ovládl jednu sezonu, ale jinak se o něm říká, že neumí vyhrávat. Loni dostal v Kontiolahti titul „Pan bronzový“, když ve čtyřech závodech bral třetí místo. Letos se pravidelně pohyboval mezi třetím a devátým místem, ale nejvyšší stupeň mu pokaždé unikl .
Oficiální server IBU favorizuje možná o něco víc o pět let mladšího sourozence Johannese Thingnese, jenž se před rokem stal mistrem světa ve sprintu a válel i v generálce v Presque Isle. Z celkem deseti vítězství kariéry jich zaznamenal osm právě ve sprintu.
Ole Einar Björndalen Kanibal z obytného vozu
Přezdívají mu kanibal, protože nikdy neupokojí svůj hlad po vítězství. Už v roce 2009 o něm psali jako o veteránovi, s nímž se i ve 35 letech musí počítat.
Program MSČtvrtek 3. března |
On sám po 83. triumfu kariéry v SP prohlásil se smíchem: „Budu závodit, jak dlouho to půjde. Třeba i do příští olympiády v roce 2014.“
Je rok 2016 a i ve 42 letech se s ním stále musí počítat. Senzačně ovládl úvodní závod v Östersundu. Byla to jeho 95. výhra kariéry.
Úspěchu podřizuje vše. Závody objíždí ve svém vynálezu: obrovském obytném voze, v němž má postele, sprchu, kuchyni, i trenažér na kolečkové lyže. Nedávno ho dokonce přišli omrknout šéfové cyklistické stáje Sky. Tak moc se jim centrum líbilo.
Na štaci do zámoří Björndalen neodjel. Chtěl se připravit na svou rozlučku. Medailí z mistrovství světa má čtyřicet. Tu poslední chce přidat doma na Holmenkollenu.
Gabriela Soukalová Všudybyl, který nemá špatný den
Srší z ní energie. Jak na běžeckých tratích, tak v civilu. Točí videa, fotí se, píše si s fanoušky. Světový pohár vede o 135 bodů. Nejhůř letos skončila v Anterselvě na devátém místě. Na rozdíl třeba od Martina Fourcada zatím neměla špatný den.
Teď doufá, že na mistrovství nepovadne jako loni nedostižná Domračevová. Formu potvrdila vítězným hattrickem v Presque Isle. Spoušť na střelnici spouští tak pečlivě, jako vyslovuje věty, jimiž po závodě popisuje své úsměvné trampoty. K druhé nejlepší střelbě v biatlonovém poli přidává zarputilost a silný běh. Určitě by ráda obhájila alespoň dvě medaile, které vybojovala loni v Kontiolahti.
Marie Dorinová-Habertová Rychlá maminka z Francie
Pouze šest měsíců po návratu do biatlonového seriálu po narození dcery dosáhla v Kontiolahti na zlatý double. Ve štafetách pak pomohla Francouzům ke dvěma stříbrům. Poslední dvě sezony jsou jejími nejlepšími v kariéře - letos skončila šestkrát na stupních vítězů a celkově je druhá. Výsledky má však někdy kolísavé.
Hodně záleží, jak se jí daří na střelnici. Jestliže sníží chyby blízko k nule, díky skvělému běhu najisto pronikne mezi nejlepší. Musí mít klid. Když v dramatickém finiši hromadného závodu v Ruhpoldingu potřebovala udržet krok se Soukalovou, sesypala se a čtyřikrát chybovala! Na Holmenkollenu bude přitom tlak ještě větší.
Dorothea Wiererová Závislá na úspěchu
Pohledná Italka dosáhla na první umístění na pódiu teprve před rokem v Pokljuce, ale od té doby pouze stoupá. V sezoně už třikrát vyhrála a po čtvrtém místě své štafety v Anterselvě prohlásila: „Moc jsem chtěla třetí stupně vítězů. Je to návykový pocit!“
Dominik Windisch zná Wiererovou od základky a když ji má popsat, řekne: „Silná.“ Týmová kolegyně Oberhoferová přidává: „Soustředěná.“ Poslední složkou jejího receptu na úspěch je extra rychlá střelba. Jestliže přijede na střelnici se Soukalovou, je jasné, že mezičasem projede dřív, než soupeřka vystřílí náboje.
Franziska Hildebrandová Vychladlé eso s otazníkem
Velkou neznámou jsou Němky Hildebrandová a Laura Dahlmeierová, které zářily na začátku sezony, ale od Ruhpoldingu o nich není slyšet. Mladou kometu Dahlmeierovou trápí zdravotní potíže, a tak se víc věří Hildebrandové, jež letos ovládla dva sprinty. Pokaždé předvedla čistou střelbou a famózní běh.
Poté však úplně vychladla. Po závodech v Canmore odjela raději ze zámoří zpět domů, aby se pořádně připravila na mistrovství světa. Tam by chtěla dosáhnout na svou první individuální medaili.
