Ve Štýrském Hradci bude v pátek svěřenkyně trenéra Jiřího Lutovského obhajovat titul mistryně světa v časovce. Loni překvapila v Itálii, když spíš jako bikerka silniční časovku vyhrála. Byl to vůbec první cyklistický světový titul pro Česko v silničním závodě. V neděli pojede závod s hromadným startem. Loni byla dvanáctá.
Letos se zatím stala juniorskou mistryní republiky v časovce na silnici a vyhrála mistrovský titul ve stejné kategorii v cross-country na horském kole.
Povedla se vám příprava na letošní sezonu?
Celou loňskou zimu jsem vlastně promarodila. Letos jsem byla zdravá. Takže příprava na sezonu mohla být maximální. V dubnu jsme byli tradičně na soustředění v Itálii v Ravi v Toskánsku. Tam jsme na silnici najížděli objemy, kilometry. Další příprava byla tady na Šumavě.
Kolik jste celkem letos najezdila kilometrů?
Mám tréninkový deník, kam si kilometry píšu. Ale z hlavy to přesně nevím. Vím, že v Itálii jsme za 10 dní najezdili 1200 kilometrů. V zimě jsem ale moc na válcích nejezdila, protože jsem absolvovala poslední závodní sezonu na běžkách. Teď jsem přešla úplně ke kolu.
Dařilo se vám na běžkách v kategorii mezi staršími dorostenkami?
Byla jsem třetí v Českém poháru a na mistrovství republiky jsem skončila šestá.
Jaké cíle jste si vytyčila pro letošní rok na kole?
Tři cíle už mám za sebou. Jela jsem dvě mistrovství republiky a pak bylo v Belgii mistrovství Evropy na horském kole, kde jsem skončila čtvrtá.
Co se přihodilo, že jste byla tentokrát bez medaile?
Nic se nepřihodilo. Z kopce se mi jezdilo dobře (směje se), ale do kopce to nějak nešlo (zvážní). Nešlo mi to tak jako mým soupeřkám. Ale když jsem předtím byla dvakrát medailová, měla jsem na první odstup minutu a půl. Letos jsem měla jen minutu, ale ty soupeřky přede mnou byly tři. Konkurence byla vyrovnanější. Na medaili mi to nestačilo.
Kolik vám k medaili scházelo?
Půl minuty. První dvě Polky od sebe byly vteřinu, pak ztrácela třetí Francouzka půl minuty a já jsem ztrácela půl minuty na Francouzku.
Jak na výsledek reagoval váš trenér Lutovský?
Řekl, že je to odrazový můstek na mistrovství světa a že si z toho nemám nic dělat. Že sice nemůže říci, že je spokojený, ale že to nic neznamená, protože hlavní cíle teprve přijdou. A to má pravdu.
Co vás čeká při závodě na mistrovství světa v časovce?
V pátek ve 12 hodin vyjede první závodnice na trať, která měří 16 kilometrů. Je to úplná rovina a to mi nevyhovuje. Nedělní závod s hromadným startem je trochu loterie.
Pak asi budete stejně jako loni trénovat na juniorské mistrovství světa horských kol?
Z Rakouska pojedeme do Livigna mezi Itálií a Švýcarskem. Je to vysokohorská bezcelní zóna. Tam se pojede mistrovství světa na horských kolech. Závod pojedu prvního září.
Ještě pořád platí, že neděláte rozdíl mezi silnicí a terénem?
Musím říci, že po pár zážitcích na silnici mám horská kola čím dál raději. Třeba v sobotu jsme jeli s Josefem Kamlerem z našeho týmu za autem trénink. Z vedlejší silnice nám vyjelo jiné auto, nedalo nám přednost. Málem to nedopadlo dobře. Všimla jsem si toho na poslední chvíli a kolegu jsem upozornila. Ale řidiči na silnicích jsou bezohlední. Je čím dál více nehod. Třeba nedávno vletěla jedna řidička v Německu do národního týmu Australanek. To byla strašná tragédie.
Takže se na silnici necítíte tak bezpečně jako v terénu.
Mám na silnici čím dál větší strach. Když spadnu v terénu, řeknu si, že si za to můžu sama. Můžu nanejvýš narazit do stromu, to je tak nejtvrdší, co mě vlastně může potkat. Na silnici je srážka s autem mnohem drsnější. Jinak ale časovka na silnici zabere daleko méně času než biky a není tak náročná.
Cyklistka Tereza Huříková se svým trenérem Jiřím Lutovským. |