Aleš Zálesný hrával fotbal, ale v 17 letech objevil florbal. "Nikdy by mě nenapadlo, že se budu tímhle sportem živit. Ale jsem rád, že jsem si takovou smlouvu prosadil," říká třicetiletý útočník, jenž působí ve švédském Warbergu. Do nejlepší ligy světa přestoupil v létě ze Švýcarska.
Jak se takový florbalový přestup vlastně rodí?
Jsem sám sobě agentem, takže se na každém mistrovství (hraje už páté), na každém turnaji, bavím se švédskými či finskými trenéry. Mám i velký kontakt s hráči, takže když jsem přestal mít chuť hrát ve Švýcarsku, pustil jsem to do éteru. Dozvěděla se to média, pak i trenéři, a začaly chodit telefonáty, proč končím a kam bych chtěl jít. Měl jsem chuť zahrát si švédskou ligu, což lidi z florbalového prostředí věděli, a pak přišla nabídka z Warbergu, což je klub na špičkové úrovni. Je mi třicet, florbal se dá hrát ještě tak tři roky, takže to přišlo last minute.
Sám sobě agentem? Takže řešíte i konkrétní body ve smlouvě?
Jasně! Pomáhal jsem i spoustě kluků, kteří přišli do Švýcarska, aby si dali pozor na určité kličky, co dávají do smluv manažeři. Pro mladého kluka je to riziko, aby nenaletěl. Musí si ohlídat, jak je to s placením bytu, kolik bude brát měsíčně, kolik v době, když je zraněný. Někde mu zůstanou stejné peníze, někde sedmdesát procent. Jsem v tom už docela zaběhnutý, těch smluv jsem dělal už hodně, ale i já měl první dvě sezony ve Švýcarsku problémy. Něco nesedělo, tak jsem prostě nehrál.
Stávkoval jste?
Jo. Neměli jsme prémie vyplacené do určitého data, tak jsem prostě nehrál. Po třech zápasech v týmu zjistili, že to bez nás nejde, protože góly nepadají a my ztrácíme body. A najednou všechno vyrovnali.
Říkám si, že byste mohl po kariéře dělat florbalového agenta.
Přemýšlel jsem o tom, ale ten sport ještě není na takové úrovni, abych se tím uživil. Spíš to budu mít jako koníčka a budu pomáhat klukům, aby v tom neplavali a nějak se finančně zajistili.
Trošku mě tímhle překvapujete. Na hřišti jste vždycky působil jako bouřlivák, co často křičel, měl jste spory s rozhodčími. Zklidnil jste se?
Letos mám nula trestných minut, což u mě není normální. Ale sedí mi švédská liga, hraje se tam tvrdě, hra tělem se nepíská. Navíc tady na mistrovství je těžké se na ty první zápasy proti Itálii a Japonsku namotivovat, o moc nejde, víme, že vyhrajeme. Ale až přijdou ty důležité zápasy, zase budu ďábel. To týmu pomůže.
Jako jediný Čech jste si vyzkoušel florbal ve čtyřech nejlepších ligách světa – tedy české, finské, švýcarské a teď i švédské. V čem se liší?
Ta švédská je velmi precizní na defenzivu, tolik mi nesedí jako třeba finská či švýcarská, ale je to nejlepší liga světa a hraje se v ní hodně příjemně. O té české nemá moc cenu mluvit, kvalitou ztrácí, i proto tolik hráčů odchází pryč.
Ale většinou do Švýcarska, Švédsko je téměř zapovězené. Proč?
Není jednoduché se tam prosadit, oni mají dost kvalitních hráčů, nejsou tam ani Švýcaři a jen pár Finů. Aby někdo přišel z Česka, musí to být obrovský talent. Já ho vidím v Milanovi Tomašíkovi, jenž je tady na mistrovství, ale potřebuje ještě pár let. Je mladý.
Vy jste ve Švédsku s rodinou?
Ne. Malá chodí do školy ve Švýcarsku, mluví německy, česky, teď se učí francouzštinu, takže jsme jí už nechtěli plést hlavu dalším jazykem. Ve Švédsku budu do dubna, jsme teď v tabulce druzí, určitě se chceme dostat do finále, protože máme hodně silný mančaft. Jen tady na mistrovství je dalších pět mých spoluhráčů. A pak se zase vrátím domů do Švýcarska.
Čím se živí čeští florbalisté?HráčiTomáš Kafka: vyšetřovatel podvodů ve firmě Ernst & Young.  Ondřej Fojta: obchodní zástupce. Trenéři
|
