Rozmýšlel jste se dlouho, než jste místo u reprezentace přijal?
Ono to teď přišlo nějak samo. Loni jsem se přihlásil do konkursu, ale trenérem se stal Vladimír Pech. Ten letos od reprezentace odešel a řada byla na mně.
Co pro vás znamená funkce reprezentačního kouče?
Je to oživení. Byl jsem v minulosti dva roky asistentem u trenéra Matejky u mužské reprezentace, teď jsem tedy postoupil o stupínek výš. Domácí ligu trénuji už několik let, a ať člověk chce, nebo se tomu brání, upadne časem to určitého stereotypu. Nyní bych měl získat zase jiný náhled na volejbal. Je to pro mě také možnost odborně růst. Budu teď mít možnost vidět víc družstev na mezinárodní scéně, sledovat jejich tréninky. Dosud jsem objížděl nanejvýš turnaje v republice a na Slovensku, pořád to bylo stejné. Zanedbatelná není ani skutečnost, že jako trenér reprezentace, pokud bych byl úspěšný, si udělám jméno a mohu jít trénovat třeba do zahraničí. V Brně o mně nikdo nevěděl.
Bude teď v ženském volejbalu platit, že z Brna je do reprezentace blíž?
To rozhodně ne, v reprezentaci budou nejlepší hráčky podle výkonnosti, ne podle klubové příslušnosti. Stejně tak nebudu upřednostňovat mladé. Je sice pěkné, že máme titul z juniorského mistrovství Evropy, a někdo si možná myslel, že tato generace automaticky přejde mezi dospělé a spasí náš volejbal, ale o své výkonnosti musí hráčky přesvědčit v lize. Mládí není přednost.
Kdy podle vás může hráčka, která patří ke špičce v juniorské kategorii, uspět mezi ženami?
V lize v sedmnácti osmnácti letech, na mezinárodní scéně kolem dvacítky. Takže generace evropských šampionek má právě tak čas.
S kterými legionářkami počítáte v nově se tvořícím týmu?
S Ritschelovou, Štěpančíkovou a Večerkovou, které všechny hrají italskou ligu, tedy nejlepší klubovou soutěž v Evropě. Ústřední trenér Pavel Řeřábek s nimi mluvil a všechny účast v kvalifikaci na evropský šampionát přislíbily. Potěšilo mě to, trochu jsem měl obavy, že už nebudou chtít reprezentovat. Přece jen už dosáhly nějakých úspěchů, nemusely by mít takovou motivaci.
S jinými hráčkami ze zahraničí nepočítáte?
Ještě možná s Mocovou a Volicerovou, které hrají v Německu. Ale ty jsou výkonnostně asi tak na úrovni nejlepších volejbalistek z domácí ligy.
Povoláte i hráčky, které se věnují plážovému volejbalu?
Ne, i když v případě Dosoudilové, kterou trénuji v Brně, mě to strašně mrzí. Na nahrávce je to naše jednička. Ale sezona beachvolejbalu a šestkového se nedá skloubit.
Jaké akce reprezentaci v nejbližší době čekají?
V květnu Spring Cup a potom čtyři kvalifikační zápasy o postup na mistrovství Evropy. Letos hrajeme dvakrát s Tureckem, doma se Španělskem a v Německu. Ze čtyřčlenné skupiny postupují dva přímo a šanci má i třetí tým. Nemělo by nám to uniknout.
