Téměř celou sezonu jste nehrál. Jaké to pro vás bylo naskočit do rozjeté sezony?
Rozhodlo zranění Romana Požárka. Kdyby byl zdravý, tak myslím, že bych ani nenaskočil. Ale Roman se zranil a kluci říkali: Pojď nám pomoct. Tak jsem se odhodlal.
Sám jste musel vidět, jak tým s vaší pomocí pookřál. V základní části se leckdy trápil, skončil až čtvrtý. Zato v play-off jste vládli.
Ale jo. I kluci to říkali. Jsem rád, že jsem jim neuškodil, ale naopak pomohl.
Velkou oporou byl i mladý brankář Tomáš Mrkva. Viděl jste to podobně?
Poslední zápas vyšel Ludvovi (Tomáši Mrkvovi), ten předchozí zase Kubovi Lefanovi (náhradní brankář) – a to je prostě nádhera. Máme dva vyrovnané gólmany a i díky tomu dokážeme vyhrát.
Co rozhodlo ve finálové sérii?
Ten nedělní třetí zápas, kdy jsme vyhráli v Zubří. Strašně moc nám pomohl. Věděli jsme, že nemůžeme klopýtnout doma. Ten, kdo to udělá, nemůže slavit titul.
Zubří přijelo k poslednímu utkání kvůli zraněním bez dvou hráčů základu. Pocítili jste to?
Martin Hrstka s Randýskem jsou platní hráči. Kdykoliv předtím nastoupili, byli hrozbou. Tím, že nenastoupili, nám to ulehčili.
V posledním utkání jste vedli o 9 gólů, ale nechali jste Zubří snížit na rozdíl 3 branek. Co se dělo?
Trochu to smrdělo, to je pravda, ale pořád jsme si věřili, že vyhrajeme. Bylo to sice pro oko diváka škaredé, ale takový je sport. Nemůže se vám furt dařit. Ale atmosféra byla pořád naprosto fantastická. Děkuju divákům. Tohle jsem tady už dlouho nezažil.
