Ale také vy sám jste o sobě pochyboval, ne?
To ne. Já už si nemám co dokazovat, v životě jsem dokázal spoustu věcí, které mi nikdo nevezme. Teď se tenisem spíš bavím.
Smějete se i během zápasu?
Občas mě to přepadne. Je to hezká fáze kariéry, na kterou jsem se dvacet let dřel.
Ale nějaké cíle ještě máte, ne? Třeba návrat do první desítky?
Jistě. Rád bych přeskočil i páté místo, své dosavadní maximum.
Hodně se diskutovalo o tom, jestli po sezoně s tenisem skončíte. Jak to tedy bude?
Na tuhle otázku odpovídám asi podesáté, všichni se ptají. Nevím, k čemu takové spekulace jsou. Zatím hraju. Až budu končit, ohlásím to. Určitou vizi mám, ale nemíním teď říkat do médií, jestli skončím za měsíc, nebo za dva roky.
Za chvíli však vyprší termín přihlášek na lednové Australian Open...
(s úsměvem) Tak se nechte překvapit.
Tvrdil jste přece, že chcete zpět do první desítky. Za pouhý měsíc to nestihnete.
Dobře, já to tedy povím: určitě chci ještě příští rok hrát. Proč bych končil? Pořád jsem na tom dobře.
Tíhnete i k rodině. Je možné, že kvůli ní aspoň omezíte turnajový program?
Pravděpodobně. Asi budu cestovat méně, aby tím rodina tolik netrpěla.
Co byste potřeboval k návratu do desítky? Tvrdší servis?
Byl jsem pátý s tím, jaký mám. Bohužel ho nezrychlím, není mi shůry dán patřičný švih. Letos mi do desítky chybělo jen pár vyhraných zápasů navíc. Často jsem vypadl ve třetích, čtvrtých kolech.
Jste limitovaný věkem? Připadáte si na 29?
Lidsky ne, lidsky jsem mladý. Sportovně bohužel ano. Před pár lety jsem dohrál zápas a mohl jít v klidu na další. Teď mi regenerace zabere mnohem delší dobu.
Která část těla dostává nejvíc zabrat?
Na tvrdém povrchu bolí kolena a kyčle, na antuce svaly od skluzů.
Vážných zranění jste však dosud zůstal ušetřen. Tolik dbáte o své tělo?
Měl jsem i štěstí. Můžete regenerovat sebelíp, a přesto se různých výronů nevyvarujete.
Agassi zůstává na kurtech dokonce i ve čtyřiatřiceti. Neinspiruje vás?
Ten? Agassi je jenom jeden z milionu, výjimka všech výjimek, obrovská žijící legenda.
Vraťme se ještě do Tokia. Jak jste oslavil první titul po 15 měsících?
Nijak, nebyl čas. Večer jsem dohrál, ráno jsme s manželkou odlétali do Evropy. Všechno oslavím teprve po sezoně s rodinou a přáteli. Až se uvolním a dovolím si ponocovat.
Máte v Prostějově vytipovaný oblíbený podnik?
Ne, nikam nechodím. Pozvu kamarády domů.
Otevřete šampaňské?
Jo, určitě. Nejsem puritán, narodil jsem se na Valašsku.
Takže bude i slivovice?
Ta mi nedělá problémy.
Trenér Kukal s vámi už poslední dobou necestuje, je spíše poradcem. Probíráte soupeře na dálku?
Naše spolupráce pokračuje, ovšem ne v takové intenzitě jako před dvěma lety, kdy jsme byli stále spolu. Zůstáváme v telefonickém kontaktu. Pana Kukala si nesmírně vážím. Pozná, co mi má před zápasem poradit. Na kurtu si potom poradím sám, jsem přece profík.
Častěji naopak bývá v zahraničí po vašem boku manželka. Jan Kukal v nadsázce říkal, že ji asi máte raději než jeho.
(smích) Což je pravda... Tři roky byla upnutá na naše mimina a nikam nemohla. Teď chodí všechny tři děti do školky, s hlídáním pomohou i prarodiče a tetičky. Máme na sebe s manželkou víc času.
Někteří sportovci tvrdí, že rodinní příslušníci je na soutěžích vyvádějí z koncentrace. Vás ne?
Moje žena je plně soběstačná. Přesně ví, co potřebuju, žijeme ve vzájemné symbióze. V Tokiu jsem jí věnoval své vítězství. Poprvé byla u toho, když jsem vyhrál turnaj.
Dostali jste se spolu i do města? Nebo platilo jen věčné hotel - hala - hotel?
Dvakrát jsme zašli na hlavní třídu Ginzu. Japonské suši a ryby, to byla paráda. I když jinak nedám dopustit na českou kuchyni.
Když se vracíte domů, co vám manželka uvaří?
Omáčku a knedlíky. Já jsem omáčkový.
Nikdy vás nepřesvědčovala, ať už s tenisem skončíte?
Ne. Je neskutečně tolerantní. Nechává mi absolutní volnost.
Dokážete si představit, co jednou budete dělat první měsíc po kariéře?
Hlavně budu s rodinou. Ta můj kočovný život odnesla nejvíc.
Těšíte se?
Moc. Pro rodinu přece člověk žije. A děti jsou to, co po něm tady zůstane. O tom je životní štěstí, ne o žebříčcích a bodech. Ty jsou druhořadé, jen taková třešnička na dortu.
 Jiří Novák s trofejí pro vítěze tenisového turnaje v Tokiu. |
