"Když jsme viděly Baku při rozcvičce, byl to proti nám velký rozdíl. Ale my jsme nebyly nikdy rozcvičkový mančaft, který by to štípal do parket," usmívala se zkušená smečařka, když na výsledkové tabuli svítil stav 3:2 a Brňankám se podařilo skvěle zkrotit útočnou sílu favorizovaných soupeřek.
Nešel z Baku přeci jen trochu strach?
Ony byly lepší, nejen vyšší, ale šly jsme si zahrát a strach jsme neměly. Měly jsme snazší roli než ony, které musí postoupit.
Na zápas přišlo skoro dva tisíce diváků. Kdy jste zažila naposledy takovou kulisu?
To už je spoustu let, když jsme hrály finále s Olympem a vyhrály. Už ani nevím rok.
Byly to naposledy právě zápasy s Olympem, kdy jste si užila kulisu i sladké vítězství?
Určitě ještě jedno semifinále na Slavii, kde se těžko vyhrává a byla tam supr kulisa. Podobně krásná byla i většina finálových utkání kdysi s Frenštátem pod Radhoštěm a s Olympem.
Jak jste prožívaly s děvčaty zápas na hřišti? Bylo potřeba je uklidnit, nebo naopak povzbudit?
Vůbec ne. Dostaly jsme se do hry na začátku druhého setu, ale utlumily nás dva tajmy. Euforie trochu opadla, ale zase jsme se nastartovaly. Hrajeme teď výborné zápasy, sehrály jsme se, máme vynikající partu. Roli hraje i to, že si navzájem přejeme, není tu žádná rivalita.
Byli se na vás podívat synové?
Nebyli. Manžel tu s nimi byl jednou a oni jsou ještě taková jelita, padali ze schodů, takže je to s nimi problém. A nezvládli by atmosféru.
Ani teď nebudete moc přemýšlet, že byste letěla s týmem do Baku?
Letenky už jsou koupené, nebavili jsme se o tom. Uvidím. Dva zápasy za týden jsou na mě docela dost.
Postup teď není daleko, že? Stačí vyhrát zlatý set, pokud Baku domácí utkání vyhraje.
Tam to bude výrazně těžší. Připraví se na nás dobře. Ve zlatém setu hodně záleží na začátku a na psychice. Nebudeme mít zase co ztratit. Budeme hrát uvolněněji a je to otevřené.
Je čas si úspěch vůbec užít?
No... Máme důležitý zápas v sobotu s Olympem, takže žádné velké oslavy nebudou.
