Prskavec: do školy i na skejt
Jiří Prskavec začal na podzim dálkově studovat na vysoké škole Palestra. „Kromě anatomie mi zatím ty předměty připadají zajímavé,“ povídá. „Táta mě sice cpal na FTVS, ale řekl jsem si, že tady to bude jednodušší. Navíc jsou tu i kluci z olympiády.“
Stejnou školu navštěvují taky další olympijští medailisté Lukáš Krpálek a Ondřej Synek. „Ten už to má vychytaný, vozí ho tam manželka,“ vypráví Prskavec. Krpálek pro změnu občas využívá Prskavcovy lásky ke psům a svěřuje mu příležitostně k hlídání i toho svého.
V době, kdy si po sezoně od vody dopřál oddych, věnoval se bronzový kajakář z Ria naplno i úplně jinému sportu.
„Opřel jsem se do skateboardingu,“ hlásí. „A zlepšil jsem se. Už získávám až moc velkou rychlost, tak si radši musím koupit chrániče.“
Skateboarding bude od roku 2020 dokonce olympijským sportem.
„Ale já svojí účast na olympiádě vidím až na rok 2024,“ směje se Prskavec. Vzápětí seriózně dodává: „No, spíš se na té rampě jen tak houpu, ani mě neláká dělat nějaké husté triky.“
Hradilek: do oblak a na filmové plátno
Zcela nový koníček má nyní Vavřinec Hradilek, rozhodl se totiž udělat si letecké zkoušky.
„Přemýšlel jsem, co budu dělat v létě, když jsem se nekvalifikoval na olympiádu. A tak jsem si splnil dětský sen,“ vysvětluje.
V malé cesně má za sebou lety s instruktorem, ale už i samostatně. „Je to hodně podobné jako divoká voda. Člověk nesmí ztratit respekt vůči tomu, s čím se potýká. Kdybych ho ztratil, ohrozím sám sebe i lidi na zemi.“
Zpočátku byl ze svých prvních leteckých pokusů ve stresu. „Ale jak letadlo vyplave nahoru, je to euforie. Nejhorší je potom přistání. Ze začátku jsem se i bál. Ale zároveň mě létání přitahovalo a fascinovalo. Baví mě také orientace v mapě. Když máte absolvovat navigační let, nemáte mít při tom GPS. Tak musím koukat na železnice, na elektrárny, prostě na všechno, podle čeho se dá orientovat.“
Vlastní letadlo si zatím pořizovat nemíní. „To je zbytečný. Ale koukal jsem se, že taková cesnička stojí stejně jako hodně nadupaná oktávie.“
Ve středu čeká Hradilka i velká filmová premiéra. Do kin přichází film Tenkrát v ráji, ve kterém sám ztvárnil hlavní roli českého horolezce Josefa Smitka, který v době protektorátu odmítl nastoupit k totálnímu nasazení a skrýval se ve skalním městě Hruboskalska
„Při natáčení jsem znovu mohl prožít dějiny, které znám z učebnic,“ říká. „Například zážitek z Terezína byl hodně depresivní, ale s odstupem času mi dochází, jak jsem si i díky němu uvědomil, v jak dobré době nyní žijeme.“
Hradilkova filmového otce si zahrál Pavel Rímský. „Vzpomínal jsem při tom, jak jsem se v dětství díval s tátou doma na Rockyho, kterého pan Rimský daboval.“
Kudějová: prstýnek ze Srí Lanky
Loňská mistryně světa Kateřina Kudějová měla po olympiádě zážitek úplně jiného typu.
„Jeli jsme na dovolenou na Srí Lanku a cestovali po ní. Poprvé jsem tak byla na jiné dovolené než takové té klasické v hotelu. A dostala jsem tam prstýnek. Jsem zasnoubená.“
S přítelem Tomášem Minaříkem ji před půldruhým rokem dal dohromady další olympionik Vítězslav Gebas.
„Byl to můj kamarád, patřil do mého Fan Clubu,“ vypráví o něm Gebas. „Přišel za mnou a říká: Hele, ta Kača je úžasná, nemohl bys mě s ní seznámit? No a mise byla zjevně úspěšná. On byl Kačou přímo posedlej.“
Na Srí Lanku cestovali Kudějová a Minařík se skupinou přátel, včetně Libuše Jahodové, olympioničky ve střelbě.
„Já trošku očekávala, že se něco chystá,“ povídá Kudějová. „Vždycky, když se mluvilo o nějaké svatbě nebo zásnubách, Tomáš zpozorněl. Taky jsem si všimla, že mi pořád kouká na ruku. A potom mi po čtyřech dnech řekl, že se od ostatních na den odpojíme, abychom byli sami, a zavezl mě do krásného hotelu, který sám vybral. On je vegetarián, ale dal si ten večer se mnou rybu, kterou nejí. Chtěl tím ukázat, že to se mnou myslí vážně. A pak mě požádal.“
Kašpar - Šindler: tanky a obrněné transportéry
Úplně jinou „dovolenou“ absolvovali deblkanoisté Jonáš Kašpar a Marek Šindler, kteří v Riu útočili na titul olympijských vítězů, než těsně před cílem o veškeré naděje přišli.
V Česku na vodáky z brandýské Dukly čekalo dvoudenní vojenské soustředění. Společně s dalšími 26 sportovci z armádních klubů při něm dostali k dispozici také tanky a obrněné transportéry.
„Jsme sice vedení jako vojáci z povolání, ale pochopitelně nedosahujeme kvalit jiných vojáků z povolání, na to prostě nemáme. Jejich schopnosti jsou úplně někde jinde a skrývá se za nimi velká dřina,“ říká Kašpar. „Proto také cítíme, že nám ten titul voják z povolání víceméně nenáleží. To je jako kdyby si oni po jednom víkendovém slalomovém kursu říkali, že jsou vodní slalomáři.“
Však si také Šindler neumí představit, že by šli do akce někde v Iráku nebo Afghánistánu. „Bylo by naší povinností bojovat, kdyby nastal válečný konflikt. Ale cítím, že na to nejsme připraveni, jak potřebujeme.“
Gebas: sklípek a spousta práce
Vítězslav Gebas, čtvrtý kanoista z her v Riu, se sice z poolympijského období nemůže pochlubit žádným koníčkem, prstýnkem, či zážitkem, kterým by své kolegy přebil, přesto i on zažil jednu osobní premiéru.
„Jeli jsme s manželkou na dovolenou do Mikulova a vůbec poprvé jsem byl ve sklípku. Pan majitel mě nějakým způsobem poznal a přišel se zeptat, jestli jsem nebyl na olympiádě. A pak mi dal ochutnat i jeho domácí slivovici.“
Z českých vodních slalomářů z Ria je 32letý Gebas nejstarší, končit však rozhodně nemíní. Jen má o starost navíc, musí si hledat nového sponzora.
„Můj hlavní sponzor, Česká energie, se rozhodl, že na českém trhu končí. Na to se nedá nic říct,“ vysvětluje.
Už v minulosti si sháněl sám sponzory. „Ale pak jsem z toho trochu vypadl. Teď jsem se to snažil nějak oživit a překvapilo mě, jak se trh změnil. Ty firmy už mají často úplně jiné priority a všechno frčí přes sociální sítě. Stojí to víc hledání.“
O práci ve své firmě, která obchoduje s nemovitostmi, naopak nyní problém nemá. Spíš naopak. „Spousta lidí, co mě znala i dřív, ale přitom netušila, že tuhle práci dělám, to najednou díky olympiádě zjistila. A najednou nám začínají volat.“