„Nelituju, že už nesedím na kole,“ tvrdí. „Tour je zajímavá i z této druhé pozice.“ Hory jsou nejpřitažlivějším místem Tour. Tam se z nezměrného utrpení rodí hrdinové. Tam se píší příběhy, které vstupují do historie.
A Jalabert v kopcích vládl.
Nevadí, že se mu v Tour nikdy nepodařilo vystoupit na pódium, tedy mezi nejlepší tři v celkovém pořadí. Při úmorném stoupání na strmé vrcholy ožíval. Dobře ví, jak se přes ně přenést. „Musíte být dobře trénovaný, zkrátka být silný, hodně silný,“ řekne. „Mít srdce a taky hlavu. Vědět, kdy a jak zaútočit.“
Pak ocení krajana Virenqua, krále sobotní etapy: „Líbilo se mi, jak bojoval, i když věděl, že žlutý trikot do cíle závodu neuhájí. Ale soustředil se na ten vrchařský, na který dosáhnout může.“ Hrdina královské etapy Mayo? „To nebyla jen rozbuška, ale přímo bomba,“ rozpovídá se nadšeně. „Ještě dokáže velké věci.“
Armstrong však zůstává stále nedostižitelný, i když si podle Jalaberta zatím se zbytkem pelotonu jen hraje. „Nemusel nic než si hlídat svoji pozici,“ rozhodí rukama. „Ale on nepotřebuje jedno malé vítězství, chce vyhrát celý závod.“
Není tajemstvím, že triumfovat v Tour může jen kompletní cyklista. „Musí umět v horách i v časovce a mít silný tým. Tady se nevyhrává náhodou nebo v jednom šťastném dni.“ Řada Francouzů se netají tím, že Armstrongovi nepřeje.
Nesnižuje jasný „dominátor“ prestiž celé Tour, jejich národní chlouby? „Vždy měl někdo navrch nad ostatními. Indurain, před ním Hinault, Merckx nebo Anquetil. Tak to prostě funguje,“ říká Jalabert.
A dokáže tedy někdo Armstronga porazit? „Jistě.“ A kdy se tak stane? „Armstrong tu nebude padesát let.“ Kdo ho tedy přemůže? „Určitě se to někomu povede.“ Znáte jeho jméno? „Jo, ale nechám si ho pro sebe.“ Laurent Jalabert se tajuplně usmívá. Jako velký herec. I proto patří mezi slavné tváře Tour de France.
