Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Snu o duhovém dresu se určitě nevzdávám, říká bikerka Labounková

Romana Labounková | foto: Val di Sole Bikeland

31 2017
Jesenická bikerka Romana Labounková má vytříbený módní vkus. Moc by si přála doplnit do svého šatníku jeden slušivý kousek oblečení – bílý dres s duhovými pruhy. Nedá se však koupit, musí se vyhrát na mistrovství světa.

Loni ve finále světového šampionátu ve fourcrossu spadla z prvního místa a skončila čtvrtá. Letos se do italského Val di Sole znovu vrátila. Opět se dostala do finále, v něm nestačila jen na Australanku Caroline Buchananovou a na krk si pověsila stříbro. „Letos byl mezi námi docela velký rozdíl,“ musela uznat 28letá Labounková závodící za tým Pell’s.

I když ví, že od příští sezony už nebude mít na kolo tolik času, snu o duhovém dresu se stále nechce vzdát.

Toužila jste hlavně po titulu, jak tedy berete světové stříbro?
Jsem nadšená, protože když jsem viděla, jak to tam probíhalo a jak byla Australanka Buchananová připravená, bylo mi víceméně jasné, že pokud se mi nějak extrémně nezadaří nebo ona neudělá nějakou chybu, tak ji neporazím. Se stříbrem jsem tedy spokojená až běda, protože poslední medaili jsem vyhrála v roce 2012 a od té doby jsem měla smůlu. Buď jsem spadla v semifinále, nebo ve finále. Vděčná bych tedy byla za jakoukoliv medaili.

Co chybělo ke zlatu?
Buchananová měla velkou formu. Letos nejezdila tolik bikros a naopak upřednostňovala horská kola a bylo to na ní dost znát, byla víc rozježděná. Loni ten závod jela hned po olympiádě bez nějaké specializované přípravy na horském kole, a tak jsme byly vyrovnanější. Letos jsem od ní už v kvalifikaci dostala něco přes vteřinu, takže rozdíl byl docela velký.

Potvrdilo se to i ve finále?
Zkusila jsem v prvních dvou zatáčkách, jestli to nevyjde, ale viděla jsem, že ne. Tak jsem zbytek dráhy jela bezpečnou jízdu, protože jsem věděla, že pokud si pojedu to svoje, holky za mnou mě nedojedou. S Buchanan jsme totiž byly jediné, které jsme skákaly pánskou prosekci, která byla těžší, ale rychlejší varianta tratě. Byla jsem si tedy jistá, že když se mi to povede a neudělám nějakou velkou chybu, budu mít klid.

Potřetí v řadě hostilo šampionát ve fourcrossu italské Val di Sole. Romana...

Potřetí v řadě hostilo šampionát ve fourcrossu italské Val di Sole. Romana Labounková (v modrém) získala stříbro.

Raději jste se tedy soustředila na udržení druhého místa?
Trať je trochu loterie. Je hodně prašná a místy je třeba pět, deset centimetrů prachu a v tom jsou volný šutry. Navíc se jede při umělém osvětlení, ve kterém netrénujeme. Vždycky máme trénink za světla a závod pak jedeme za umělého osvětlení, kdy je vnímání povrchu trati a rychlosti trochu jiné. Po zkušenostech z loňska, kdy jsem spadla ve finále právě kvůli prachu a volným šutrům, jsem si hlídala, abych jela to svoje a zbytečně v zatáčkách neriskovala.

Kdo je Romana Labounková

Narodila se 27. dubna a žije v Jeseníku. S kolem začala v 6 letech a od začátku se zaměřuje na extrémní disciplíny. V roce 2011 skončila druhá na mistrovství světa v bikrosu, o rok později byla třetí. Startovala i na olympijských hrách v Londýně, i s prasklou chrupavkou v koleně skončila na 11. místě. Letos se rozhodla bikrosovou kariéru ukončit.
V disciplíně fourcross je dlouhodobě nejlepší českou reprezentantkou, poprvé získala bronz už v roce 2008 v italském Val di Sole, v roce 2012 byla druhá v Leogangu, letos si stříbro zopakovala znovu ve Val di Sole. Na brněnské Masarykově univerzitě vystudovala fyzioterapii a pracuje v Priessnitzových lázních v Jeseníku.

Bleskla vám ve druhé zatáčce hlavou vzpomínka na loňské finále, kdy jste tam spadla z prvního místa?
Pokaždé, když jsem ji projela, tak jsem si v hlavě trochu oddechla. Ale upřímně, tam je každá zatáčka loterie. Je ale fakt, že ta druhá je takový extrém.

Už v kvalifikaci jste skončila druhá, semifinále jste vyhrála a bez nervů jste zvládla i finále. Problémy se vám vyhnuly?
Musím říct že ano, bylo to bez výraznějších problémů. I když kvalifikace nebyla úplně optimální, ale vždycky to byly jízdy, se kterými jsem byla spokojená. Nic, co bych výrazně pokazila.

Jak jste světové stříbro oslavila?
Oslava byla dobrá. Samozřejmě jsem šla hned na dopingovou kontrolu. Tam jsme si daly s Caroline Buchanan dvě piva a tím to haslo. Obě jsme vylezly o půl dvanácté, a když jsem se dostala na hotel, byla jsem už unavená. Až v neděli jsme trochu grilovali s rodinou, jiná oslava nebyla.

Buchananová vyhrála světový titul počtvrté. Co vám na ni chybí?
Myslím, že letos to bylo o startu. A tím, že už chodím do práce, už tolik netrénuju, v podstatě to nestíhám skoro vůbec. Silové a rychlostní parametry tedy dobíhají z toho, co jsem trénovala přes zimu, ale jsou to určitě věci, na kterých teď ztrácím. A také už tolik nejezdím na kole. Sice mám kolo v ruce, ale proti člověku, který je na něm denně, to nejde úplně porovnat.

Romana Labounková

Romana Labounková

Po celé trati ve Val di Sole stály davy lidí. Byla kulisa výjimečná?
Atmosféra je tam vždycky dobrá a přišlo mi, že letos bylo ještě o něco více lidí. Navíc přidělali tribunu u kamenité sekce, protože se přes ni jel i světový pohár v crosscountry. Lidí tam bylo opravdu hodně a noční závod atmosféru ještě umocňuje. Nicméně když to srovnám se světovým pohárem v Jablonci nad Nisou, tak dav je podobný, ale to, že vám fandí čeští fanoušci, je ještě o stupeň někde jinde. V tom je Jablonec mnohem lepší. Italové zase jak jsou horkokrevní a povzbuzují, to má také něco do sebe a atmosféra je tam vždycky suprová.

Už jste hlásila, že s bikrosem končíte, a jak to bude s horským kolem, sama nevíte kvůli práci. Změnila medaile vaše rozhodování o dalším závodění?
S bikrosem je to jednoznačné, tam už se budu podílet jen trenérsky. Co se týče horských kol, nechávám to otevřené. Nechci dávat definitivní konec, ale ani slibovat, že budu jezdit kdovíjak dlouho. Příští rok je snad ve hře Jablonec jako dějiště mistrovství světa a druhá varianta je znovu Val di Sole s tím, že když šampionát dostanou, trať kompletně předělají. To už by bylo potřeba, protože jinak by se jelo čtvrtý rok po sobě mistrovství světa na stejné.

Lákalo by vás jet v Jablonci?
Určitě! Vždycky jsem říkala, že je můj sen jet takový velký závod v Čechách. A i samotný světový pohár je tam strašně pěkná akce, pro mě srovnatelná atmosférou i s olympiádou, možná je dokonce i lepší. Ale kdyby to bylo mistrovství světa, bylo by to ještě o něco víc.

Snu o duhovém dresu se tedy pořád nevzdáváte?
Já se ho určitě nevzdávám! Rozdíl mezi mnou a Buchanan sice byl, ale není to nic, co by se nedalo dohnat tréninkem. Před mistrovstvím světa letos opravdu nebyl čas, měla jsem přesčasy v práci, pořádala jsem kemp pro děti, takže místo abych jezdila, tak jsem hlídala děti. Letos příprava nebyla z mé strany optimální, ale věřím, že když najdu rytmus při změně životního stylu, kdy začnu chodit do práce, tak budu zvládat aspoň občas trénovat. Pak bych mohla být s Australankou konkurenceschopná.

Takže ideální scénář zní – světový šampionát v Jablonci, vy ve finále a pak...
(smích) Jo, ten by byl optimální.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze