Cesta na vrchol mu trvala deset minut a 45,84 vteřiny. A to se při šplhání zastavoval, měnil nohy v popruhu, kterým si pomáhal. Pár metrů pod vrcholem se vyvěsil do vzduchu a jen tak si lebedil. Pak nasadil obrovské tempo a nakonec vítězné gesto.
„Sázel jsem na to, že je to první zápis, takže jsem se flákal a užíval si to,“ řekl osmatřicetiletý horolezec. „Když jsem přecházel ze stínu do sluníčka, vzpomněl jsem si na jeden večer na Everestu. A pak jsme se kochal Prahou.“ Dolů slanil za necelou minutu.
I když má za sebou nejtěžší výstupy světa, zapotil se. „Je to dřina,“ říká Jaroš. „Dalo by se vylézt rychleji, ale na to za prvé nemám a za druhé bych musel potrénovat.“ Sám si výstup po hotelové stěně nevybral, přesto i s namoženým ramenem lezl. Je to součást reklamy na knihu. Chystá se i na další výstupy v jiných městech.
„Je to něco úplně jiného, než dělám,“ říká Jaroš. „Je to jako v běhu maraton a stovka. Možná šedesátka. Tohle byla šedesátka.“ Když se na jaře vrátil z Kančendžengy, měl za sebou nejhorší výstup v životě. Teď se chystá na další. „Zapomenu, co jsem tam zažil. Kdybych si to pamatoval, už se do hor nevrátím,“ vtipkoval.
V létě se chystá už podruhé na K2, druhý nejvyšší vrchol světa. Loni mu odolal. „Skončili jsme v osmi tisících, pak nás sfoukl vítr. Na světě je jen málo lidí, kteří zlezli tři nejvyšší hory,“ říká Jaroš.
 Vysoko nad okolními budovami zdolává horolezec Radek Jaroš pražský hotel Corinthia Towers |
 Horolezec Radek Jaroš na stěně pražského hotelu |
