„V zimě jsem se proběhl na běžkách, užil jsem si ji, nezávodil jsem, šetřil energii, pročistil si hlavu,“ vzpomínal.
Měsíc před šampionátem v Londýně pro změnu cítil, že mu dochází na závodech energie. Tak další starty zrušil, jen trénoval a uklidňoval bolavou patu.
„Dobíjel jsem baterky.“
Včera v podvečer potom šéftrenér Tomáš Dvořák prohlásil: „Kuba tu prochází šampionátem jako nůž máslem. Pokud se finále poběží na čas 3:38, může to být závod pro něj.“
Běželo se rychleji. Trio Keňanů za to po prvním kole vzalo a uspořádalo na londýnském oválu týmovou časovku. „Udělali z toho sprint na 1100 metrů,“ říkal Holuša a zasmál se: „Možná jsem je v semifinále vystrašil, tak to napálili.“
Pole se roztrhlo na dvě poloviny, on sám běžel v popředí skupiny, pronásledující vedoucí šestku. Přemýšlel a doufal: Zkus běžet uvolněně. Makej až do konce. Ti ostatní budou před cílem skapávat a ty je budeš sbírat.
Což se také dělo. Holušova koncovka bylo opět jednou skvělá. Přesto, že zároveň nesmírně bolavá.
„Po kiláku už v takovém závodě běžíte s těžkýma nohama,“ vyprávěl. „Jako kdyby vám přivázali na každou nohu pytel a utíkejte s tím. A ještě byste k tomu byli dvě minuty pod vodou a neměli dech. Opravdu se pak už těžko pohybuje, ale já jsem na to zvyklý a vím, že to tak je vždycky. Někdy umřete 200 metrů do cíle, někdy 100 metrů, někdy 50. A jindy máte síly až do konce. Já se snažím bojovat vždycky až za čáru.“
Tou dnes v Londýně doběhl v čase 3:34,89 pátý!
Vyrovnal tak historicky nejlepší umístění českých mužů - běžců na mistrovství světa, páté místo čtvrtkaře Pavla Masláka (mimochodem jeho spolubydlícího v Londýně) ze šampionátu v roce 2013.
Usedl na mondo, kolem něj křepčili dva nejlepší,.Keňani Manangoi a Cheruiyot. Holuša byl pátý a šťastný, ale zároveň i s malým červíčkem zklamání v mysli. „Včera bych tohle umístění bral všemi dvaceti. Ale dneska mě trošku mrzí. Ta medaile nebyla daleko.“
Přesněji, byla mu vzdálena pouze 36 setin. A tu bronzovou získal Nor Filip Ingebrigtsen. „Vidíte, Evropan,“ připomněl český mílař.
Kdyby byl závod o deset metrů delší...
Ne, tímhle směrem odmítl, aby se jeho myšlenky ubíraly.
„To jsou kdyby, nechci spekulovat. Tohle je hrozně těžké říct. Stahoval jsem je, ale prostě ti tři byli lepší a já jsem je během závodu neudržel. Musím jim poblahopřát, jedeme dál a třeba jindy.“
Co není, může brzy být.
„V Pekingu jsem skončil v rozběhu, v Riu v semifinále, tady jsem pátý. A pořád ještě nejsem ani v poslední třetině kariéry,“ připomněl.
Příští rok se však pod otevřeným nebem žádné mistrovství světa ani olympiáda nekonají. V Berlíně půjde o evropské medaile. A Holuša chystá pro Berlín změnu.
„Láká mě tam pětka. Mo Farah, odchází z dráhy, na evropské pětce tím pádem už nebude favoritem a bude vše otevřené. Tak ji na jaře zkusím a když to nebude úplně špatné, zkusil bych v Berlíně možná i obě tratě. Na Evropě se běhá takticky a s mými schopnostmi je tam možné všechno.“
