Na vaší přípravu dbá osobní kouč Vlastimil Jakeš. Co na to ostatní závodnice z reprezentace, které jsou pod dohledem Jiřího Holubce? Nepanuje mezi vámi řevnivost?
Vídáme se zřídkakdy a jen se pozdravíme. Nemůžu mluvit o kamarádství. Už tři roky si dělám všechno v podstatě sama. Jsem velký individualista. A už na to mám i věk.
Vazby s ostatními se vyhrotily poté, co vás trenér Jakeš stáhl na minulém světovém šampionátu ze závodu štafet. Pojedete je v nové sezoně?
Ještě jsem se nedívala do kalendáře, ale vím, kolik štafet se asi tak jezdívá. Ráda bych si nějakou zkusila. Pokud tedy budu v nominaci.
Uplynulá sezona pro vás byla parádní. Cítíte, že se od vás zase hodně očekává, vnímáte nějaký psychický tlak z okolí?
Tlak přijde po každém úspěchu a vždycky na každém záleží, jak se se situací vyrovná. Osobní zodpovědnost mám, ovšem zatím si nic moc nechci připouštět. Říkám si, že se nemá cenu stresovat už nyní. Vždyť jde jen o sport a já jsem také pouze člověk.
Laťku jste si nastavila hodně vysoko...
Jsem ráda, že jsem ty medaile udělala a že ostatní začali český biatlon respektovat. Budu se snažit se mezi špičkou udržet. Ale slíbit, že budu zase na bedně? Ne. Na zlatou medaili bude na dalším mistrovství světa v Oberhofu deset, patnáct kandidátů. Na další místa na stupních vítězů ještě víc.
Kdo bude patřit k vašim největším soupeřkám?
Bude jich hodně. Velká vyrovnanost se potvrdila i na předsezonních závodech, každý vyhrála jiná závodnice. Silné budou Rusky, Ukrajinky, Bělorusky, Norky a já nevím, kdo ještě. Jo - Němky určitě. Na domácím mistrovství světa budou chtít něco urvat za každou cenu. Také budou pod velkým tlakem.
Sledujete, jak se množí dopingové aféry?
Byla jsem v zahraničí, tak se o to moc nestarám. Myslím, že v biatlonu, kde rozhoduje střelba, by případů mělo být minimálně. Pokud nějaké jsou. Pravidelně po závodech odevzdáváme moč a jsme pod kontrolou celý rok. Musíme například předat přehled míst, kde se budeme připravovat.
Ve druhé polovině září jste měla zdravotní potíže, menší tréninkový výpadek vás neminul ani na jaře, kdy jste byla několik dní i v nemocnici. Nemáte strach, že se drobné potíže odrazí do výkonnosti?
Měla jsem deset dní nachlazené průdušky. Trvalo mi dva tři týdny, než jsem se dostala zpět do plné tréninkové zátěže. Po návratu z přípravy v Bulharsku jsem byla na republikovém mistrovství v Letohradu, měla jednání se sponzorem, hnala se na tiskovku do Prahy a najednou toho bylo na mě moc. Ale nejednalo se o nic vážného, manko jsem dohnala.
Teď se zvažuje, zda zamíříte za další přípravou do Švédska nebo Finska. Co když nebude sníh?
Záleží, jak rozhodnou trenéři. Zda pojedeme do Švédska a budeme na sníh čekat nebo pojedeme rovnou do Finska, kde je i tunel. To by bylo nejlepší. Ale nerozhoduje pouze můj názor, všechno je i otázka peněz.
Na severu Evropy budete až do vánočních svátků. Z přípravy jedete rovnou na Světový pohár v Kontiolahti. Domů se nepodíváte dost dlouho...
Je to dost šílené. Na druhou stranu budu bez manžela pouze tři týdny. Na závody se přijedou podívat rodiče. V tom mám výhodu. Mám také počítač, mail, telefon a knížky...
Špatné nálady z dlouhého odloučení se tedy neobáváte?
Je pravda, že při špatném počasí a únavě depresivní stavy možná přijdou. Ale když bude nejhůř, dokáže mě trenér rozesmát. I na něj dost spoléhám.
Kdy budete kupovat vánoční dárky?
Už je mám. Teď jen sháním nějaké drobnosti. Možná je i zabalím. Pak těsně před svátky uděláme jen nákup a seženeme stromeček. Nyní mám ještě trochu čas, protože odjíždíme na sever až za týden. Koupím si i najaké oblečení na sebe. Módu mám ráda a v obchodech pokaždé najdu něco, co se mi líbí. Udělám si radost.
 Kateřina Holubcová v akci. |
