Hokeji obětoval všechno a nehodlá na tom nic měnit. Petru Svobodovi se zatím tenhle přístup vyplácí, v devatenácti letech vyhrál juniorský šampionát a na Švédských hokejových hrách si právě odbyl reprezentační premiéru mezi dospělými. Mladíček z Třince má sice vážnou známost, ale dívku hned varoval: Hokej je na prvním místě a všechno ostatní až na druhém. "Radši jsem jí řekl hned na začátku, že to takhle je a tak to i bude!" Ví, že je talent, a nechce ho promarnit. Proto na sobě pracuje, přemýšlí o tom, co dělá špatně. Dává si těžké úkoly, které se snaží stůj co stůj vyplnit. Před juniorským mistrovstvím si umínil, že bude neprostupným obráncem. Za celý šampionát dostal jen jeden gól. A jaký si dal úkol před Švédskými hrami? "Zase být neprostupným bekem!" řekl odhodlaně. Výsledek je opět stejný: jen jeden gól, navíc smolný necelou minutu před koncem celého turnaje. Petr Svoboda je jen jmenovcem zlatého střelce z Nagana, veterána z NHL. Každý se ho na to ptá, zdá se, že už je tím poněkud otrávený. "Pořád musím vysvětlovat, že to je jenom shoda jmen. A v reprezentaci si z toho každý dělá legraci, když jsme na juniorském mistrovství hráli finále proti Rusku, pořád se vtipkovalo, že Svoboda zase rozhodne, jako v Naganu." Svoboda ovšem pochází z jiné slavné rodiny, jeho otcem je Radoslav Svoboda, bývalý reprezentační bek a mistr světa z roku 1985. Oba obránci ovšem původně chtěli hrát jinde. "Táta chtěl být útočník, ale postavili ho dozadu. Já zase chtěl chytat, ale on rozhodl, že budu bek." Otci vděčí nejen za talent, který nepochybně zdědil. "Naučil mě všechno, co umím," říká pokorně. Mladík se dozvěděl, jak zneškodnit protivníka nebo jak obstát ve rvačce. "Učil mě neviditelné fauly, kterých si rozhodčí nevšimne. To se musí nenápadně hokejkou zatáhnout útočníkovi za ruku, tím ho rozhodíte a pak dorazíte tělem," popisuje. Ale radši hned dodá: "Ale to už nedělám!" Kuriózně jediný faul, za který byl na Švédských hrách vyloučen, vypadal velmi podobně. "Rozhodčí si jenom myslel, že jsem to udělal!" hájil se. Na bitky ho Svoboda senior poučil takto: Je potřeba okamžitě shodit jednu rukavici a chytit soupeře křížem za dres. "Tím mu zablokujete jednu ruku a zároveň se můžete krýt loktem. Pravačku máte volnou pro pořádnou ránu." Svoboda starší je také přísným kritikem. Každý zápas se synem rozebírají do posledního detailu. "Táta má obrovskou paměť, on si to snad píše, jinak to není možné. A vždycky, když si myslím, že jsem hrál dobře, tak mě nejvíc seřve." Spolu se ovšem na hokej nikdy nedívají. Svoboda junior totiž nesnáší, když není na ledě a nemůže ovlivnit děj. "Jsem strašný nervák. Vždycky si zapnu televizi, ale jakmile se blíží nějaké drama, musím to přepnout. Takhle jsem sledoval i Nagano, podíval jsem se jen na chviličku a hned pryč. Pořád jsem přehazoval kanály." Možná, že jednou se podobně jako jmenovec Petr Svoboda dostane do NHL a dá také nějaký zlatý gól. V létě je rozhodnutý odejít do Toronta, kde je draftovaný, a zůstat, i kdyby musel na farmu. Po premiéře v národním týmu už ví, co musí zle pšovat. "Chci být rychlejší, trochu zesílit a pracovat na fyzičce. Zkrátka tvrdě dřít a zbytek už přijde."
14. února 2000
