Teď v sobotu dojela v pražské Troji druhá za Irenou Pavelkovou. Což stačilo k olympijské definitivě! Nádavkem včera ovládla poslední, čtvrtý závod české olympijské kvalifikace, ač zcela vyčerpaná.
"Už jsem nedokázala jet uvolněně," přiznala. Minutu za minutou cítila, jak jí ubývá energie. Mezi koly ležela na zemi a myslela, že ani nedojde na start.
"Jako by na mě něco lezlo. Je mi zima, jsem vycucaná, bolí mě záda. Dokázala jsem se probrat z letargie, ale ten závod jsem si neužila. Jen jsem ho vybojovala."
Ve chvíli, kdy v jejím těle opadlo kvalifikační napětí, si vybraly daň týdny tvrdého tréninku v zimě, při teplotách kolem nuly, za chumelenice i deště.
|
Kdo letí do Pekingu... .. a kteří Češi chybějí |
"To přejde," mávla rukou. Jediný den chce odpočívat od tréninku. Pak? Další příprava, evropský šampionát v Krakově a závěrečný finiš do Pekingu.
"Ještě jsem v Číně nebyla," říká.
"Nemůžu říct, jestli se tam těším, jako jsem se těšila třeba do Sydney. Ale z vybojované olympiády mám samozřejmě obrovskou radost."
Ve Veltrusích předtím udivovala dominancí, vyhrála tam o 6 a 5 vteřin. "Celé mé okolí mi pak říkalo, že olympiádu už mám na talíři. Až mi to bylo nepříjemné. Divoká voda je zrádná."
Stačila jediná hrubka, špatně najetá branka, a rázem byla v úvodním sobotním kole v Troji až pátá. "V té chvíli mi bylo nejvíc úzko."
Korunní princezně Ireně Pavelkové dala malou naději, že kvalifikace může doznat nenadálého zvratu. Jenže pak přišel další útok Hilgertové – a její konečný triumf.
"Aspoň že je těm nervům konec," ulevila si 33letá Pavelková a přemýšlela, co sama podnikne dál. "Londýn 2012? To ne! I když, kdo ví. Ale třeba i tam pojede Štěpána."
Pozor, to může být pravda! U Hilgertové nikdy neříkejte nikdy. Přestože zatím jen nadhodila: "V Londýně by se mi líbilo. Škoda, že už tam olympiáda není teď."
