Před zmíněným šampionátem pražské v O2 areně dva týdny netrénoval, aby se dal dohromady a bolesti přestaly. To se jakž takž povedlo, bez finální přípravy však nevyválčil lepší než páté místo.
„Když se na to dívám zpětně, tak jsem v Praze závodit neměl, protože jsem achilovce ještě víc ublížil - uvnitř byl zánět a v O2 areně jsem sedmiboj doklopýtal znovu v bolestech. Jenže jsem vedl evropské tabulky a strašně jsem chtěl získat před domácím publikem medaili... Už dlouho ale vím, že to vlastně byl závod o ničem,“ pokyvuje hlavou svěřenec trenéra Josefa Karase.
Od lékařů pak slyšel chmurnou diagnózu. „Nevěřili, že bych v hlavní sezoně vůbec mohl závodit, varovali mě, že by se achilovka mohla utrhnout. Tak jsme ji nechali v klidu a noha se začala zlepšovat,“ líčí.
V Africe jen bazén a kolo
Stav se zlepšil natolik, že odjel se skupinou na dubnové soustředění do Jižní Afriky. „S trenérem jsme věřili, že teplo pomůže. A taky pomohlo - i díky trenérovi, který situaci zvládal luxusně. Žádné běhání, kondici jsem dělal jen plaváním a jízdou na kole. Celý měsíc, takže nakonec trenér říkal - v bazénu řádíš jako Michael Phelps, na kole jako Lance Armstrong! Jenže oba víme, že chci dělat desetiboj,“ chmuří se.
Achilovku nechali v klidu ještě dlouho, poklusávat začal až před necelým měsícem. A už stačil poznat i atmosféru závodů, byť jen ve vrzích. „Na extralize v Ostravě a teď v neděli v Kladně jsem si zlepšil osobní rekordy v kouli a disku, a v oštěpu jsem hodil velmi solidních 65 metrů. Projevila se kondiční příprava v Africe, hodně jsem zesílil. Ale musím být trpělivý,“ má jasno.
Nevzdává se startu na srpnovém mistrovství světa v Pekingu, limit je 8075 bodů. Vícebojařský mítink v Kladně však musel minulý týden vynechat, stejně jako s trenérem odřekli start na Evropském poháru vícebojařských družstev v prvním červencovém víkendu ve Francii. Bude ještě nějaká šance?
Bolest už skoro necítí
„Už jsme s trenérem začali hledat, v červenci se nabízejí menší závody v Německu a Anglii. Doufám, že to klapne, bolest už skoro necítím,“ neztrácí naději.
Přesto je rozmrzelý. „Mnohem horší než fyzická bolest je ta psychická. Všichni v přípravě dřeli a už dávno závodí, a já vlastně nic. Usínám a buší mi srdce, štve mě to,“ trápí se Helcelet, o němž se už roky říká, že může být nástupcem Romana Šebrleho či že je vícebojařem budoucnosti.
„Pořád to chci změnit, vím, že mám na velké výkony,“ je přesvědčený atlet, jehož osobní rekord je 8252 bodů. Za tento součet získal bronz na mistrovství Evropy do 23 let v Tampere. „Jenže to bylo už před dvěma lety,“ posteskne si.
