Na údaji 54,55 se zastavila časomíra Zuzaně Hejnové. „Tak rychlý čas jsem ani nečekala,“ reagovala s údivem mistryně světa z Moskvy 2013.
Už při rozcvičení se však cítila dobře a v botaskách při něm běhala jak jindy v tretrách, tak proč vlastně ne.
Pravda, ranní běhy nemá ráda. Jenže ani časný start v 10.33 nebyl tentokrát překážkou, kterou by zdolávala s výraznějšími problémy.
Její reprezentační kolegyně Denisa Rosolová si nastavila budíka na sedmou ráno, ale zapomněla zapnout vyzvánění, takže by ji ani nevzbudil. „Naštěstí ten nahoře to asi věděl a probudil mě sám ve tři čtvrtě na sedm,“ říkala.
V rozbězích dostaly obě stejný úkol: postoupit dál, pokud možno z prvních dvou míst kvůli lepšímu nasazení do semifinále, a zároveň pošetřit v kotli Ptačího hnízda síly na další boje.
„Já je šetřila už od začátku,“ přesvědčovala Hejnová. Přes překážky skákala první, ovšem po té poslední už finiš vyloženě vypouštěla. Že na ni zezadu dotírala Britka Childová? „Hlídala jsem si ji na obrazovce,“ vyprávěla. „Ona to taky pouštěla, tak jsem už úplně netahala. Nakonec by bylo jedno, kdyby mě předběhla, první dvě se v semifinále losují do středních drah.“
Za cílem uslyšela, že koncovkou rozběhu se „prošla“ podobně jako mnohokrát v minulosti Usain Bolt. Jen se tomu zasmála: „Ha ha, to ne. Ale jsem ráda, že jsem si tu dráhu mohla takhle proběhnout. Včera jsem měla volno, tak jsem dnešek brala jako rozcvičku. Závodit začneme zítra.“
Zatímco ona se představila ve druhém z pěti rozběhů, druhá Češka jejich seriál uzavírala. Ze čtvrté dráhy viděla Rosolová před sebou „majáček“ v podobě velké neonově zelené mašle, která zářila z vlasů obrýlené Američanky Littlové, juniorské mistryně světa.
„Ona je bláznivá,“ zasmála se Hejnová, když kreaci Littlové spatřila v útrobách haly na televizní obrazovce. „Já takovou exhibionistkou teda nejsem.“
Zato Rosolová se vizáži Američanky ani moc nedivila: „Byla jsem s ní už na tréninkovém stadionu, tak jsem na něco takového byla připravená. Spíš se divím, že může běhat s prominutím s takovýma popelníkama, že si nevezme čočky, protože ona má snad desítky dioptrie. Mně by to vadilo. Člověku spadnou brýle a neuvidí nic.“
Češka, utíkající si za Jamajčankou Russellovou v čase 55,33 pro druhou příčku, nechala Littlovou na poslední překážce jednoznačně za sebou. Tam sokyně zcela vyšla z rytmu a byla nakonec ráda, že těsně postoupila dál.
„To jsou prostě Afroameričanky,“ komentovala její patálie Rosolová. „Buď jim závod vychází, nebo ho totálně koní. Ale že dneska postoupila jen těsně, na to se historie neptá. Zítra zase může klidně běžet za 54.“
Hejnové se pro změnu v jejím rozběhu na poslední překážce odporoučela k zemi Italka Pedrosová, ze které pak po závodě vytekl potok slz. „Právě takových věcí se trochu bojím. Stát se může vážně cokoliv,“ uznala Hejnová.
Češkám se naštěstí nestalo nic.
„Podmínky byly ideální, povrch je tady rychlý, bylo teplo, nefoukalo,“ pochvalovala si Hejnová.
A Rosolová konečně naplnila přání trenérky Blažkové i přítele Helceleta, kteří ji letos opakovaně nabádali: Běhej uvolněně, pro radost. „Dneska to takové bylo,“ libovala si. „Dokonce jsem dost překážek táhla na 15 kroků, což jsem se dost divila. Před závodem jsem byla nervózní, ale spadlo to ze mě. I ty síly jsem pošetřila.“
Jamajčanka Russellová a Denisa Rosolová se radují z postupu do semifinále MS v Pekingu na trati 400 metrů překážek.
Pro Hejnovou byla mnohem delší než pobyt na dráze pouť kolem televizních štábů. Eurosportem to začalo, dalšími zahraničními zájemci pokračovalo. Už opět vítězící obhájkyně titulu přitahuje pozornost. „Nedělalo mi to úplně radost, ta cesta mi zabrala půl hodiny. Ale přijde mi neslušné ty lidi odbýt. Tak se pokaždé zastavím a něco jim řeknu.“
Pokud bude dál takhle vítězit, určitě se nebude zlobit, když si stejné kolečko ještě dvakrát v Pekingu zopakuje.
