Dvojnásobná mistryně světa v běhu na 400 metrů překážek se definitivně rozhodla po čtvrtečním tréninku.
„Zuzka byla do konce dubna připravena na špičkové úrovni. Bohužel poté měla kvůli problémům s achilovkou šestitýdenní výpadek. V její disciplíně nelze takovou absenci dohnat v krátkém čase,“ vysvětlil její kouč Dalibor Kupka.
„Kdyby nebylo olympiády, za současného stavu by normálně závody absolvovala. V tomto případě však považuji za vhodnější, aby dohnala tréninkové manko a na vrchol sezóny vyladila svoji formu.“
Hejnová už před tréninkem tušila, že do Nizozemska neodcestuje. „S největší pravděpodobností to tak bude,“ řekla. „Co je víc? Mít medaili na mistrovství Evropy, nebo vyhrát olympiádu?“ položila řečnickou otázku. „Chci tomu dát všechno a to mistrovství Evropy radši oželím,“ přemítala nahlas.
Hejnovou achilovka trápila na soustředění v Jihoafrické republice, odkud odjela rovnou na mítink Diamantové ligy v Dauhá. Tehdy svůj start zrušila, stejně jako další závody prestižního seriálu v Římě, Birminghamu a Rabatu. Zdůvodnila to vždy tréninkovým mankem. Běžela letos pouze na Zlaté tretře, ale průměrný čas 55,69 sekundy ji nepotěšil.
„V Riu bude potřeba běžet na vítězství pod 53,50, takže já tomu obětuju všechno a budu spoléhat na jednu ránu,“ řekla. „Trenér věří, že mohu být v Riu dobře připravená, ale že teď potřebuji trénovat.“ Fyzičku neztratila, chybí jí ale speciální rychlostní vytrvalost.
„Takže mám tři týdny na trénink a tři týdny na vyladění formy. Teď není moc z čeho ladit,“ vysvětlila Hejnová. Nechce také nahlodat psychiku. „Kdybych běžela za 55, tak by to nebylo ideální. Chci mít hlavu vztyčenou a odjet na olympiádu s tím, že tam poběžím rychle.“
Říká se, že závod je nejlepší trénink. To ale letos v případě Hejnové neplatí. Před Riem ji tak čekají pouze dva malé závody, jeden v Chebu. „Mám to naběhané,“ věří. V podobné situaci byla už před čtyřmi lety, kdy se jí nevydařilo ME v Helsinkách, ale na hrách v Londýně pak brala bronz. „A to tam po Evropě bylo ještě méně času na trénink,“ vzpomínala.
Na tréninku už běhá v tretrách bez bolesti. „Včera jsem běhala do sedmé překážky, ale bylo vidět, že to nejsem já,“ prozradila. „Je to na ten čas kolem 55, to není moje vysněná meta,“ uvedla. Dobrou zprávu alespoň je, že ji šlacha už nebolí ani po náročném tréninku.
„Musím to rozcvičit a rozběhat, postupem času je to lepší a po tréninku paradoxně nejlepší, když je achilovka prokrvená a rozběhaná. Teď je to už standard, to znají všichni atleti,“ pousmála se nad častým problémem. Závěrečnou olympijskou přípravu absolvuje v Sušici a v Nymburku.
