Jaké to bylo, když se váš rozběh povedlo odstartovat až napočtvrté?
Ono to úplně nepřidá na klidu, zvlášť když jsem v 8. dráze nikoho neměla před sebou a tím pádem jsem moc nevěděla, co se děje. Ale nervózní jsem nebyla. Říkala jsem si, že si na to počkám.
Nebyl to tedy nejnervóznější závod v roce?
No to rozhodně ne.
Ale nejpomalejší byl.
To je pravda. (směje se)
S vypuštěným závěrem na posledních 70 metrech…
Jo, běžela jsem tak do 6. překážky a pak už jsem si i přidávala kroky a nesnažila se to vůbec tahat. Konec jsem si kontrolovala na té tabuli. Takový je tu můj záměr: šetřit co nejvíce sil. Chtěla bych to udělat jako Lashinda Demusová loni na olympiádě. Ta tam vypadala, že každý závod vypadne a pak běžela ve finále 52,70.
Zdálo se nám to, nebo jste lehce zamotala nohy na 7. překážce?
Já si tam přidala ty kroky. Říkala jsem si, že nemá cenu tahat, když nikoho kolem sebe nevidím, takže jsem si přidala krok. Asi to vypadalo dost hrozně.
Jaké to pak bylo koukat na sebe celou cílovou rovinku na velké videostěně?
Já myslím, že v semifinále už to dělat nebudu. Teď jsem si ale opravdu hlídala, aby tam třeba někdo nezaútočil. Jasně, šlo by postoupit i z 2. místa, ale takhle to vypadá líp.
Už se vám někdy stalo, že byste na mistrovství světa podobně vyklusávala?
Já měla opravdu lehký běh. Už když jsem viděla jeho složení, říkala jsem si, že mám asi nejlehčí rozběh. A potvrdilo se to, byl i nejpomalejší.
V rozbězích vypadly dvě spolufavoritky. Američanka Molinová zakopla a upadla, Jamajčanku Spencerovou diskvalifikovali.
Nevím, co se jí stalo.
Přecházela nohou mimo překážku.
Ale takhle přetahuje tři čtvrtě holek… Já ne, já si dávám pozor. Přijít takhle o některé soupeřky je pro mě ulehčení, ale na druhou stranu nikomu to nepřeju. Zrovna Molinová byla vážně jednou z favoritek. Když se tohle stane, je to smutné.
Překvapil naopak někdo ve třetím, nejsilnějším rozběhu?
Abych pravdu řekla, ani ne. Říkala jsem si, že Draytonová ho bude chtít vyhrát a vyhraje. Demusová se podle mě šetří, na tréninku a rozcvičení vypadala fakt dobře. Poběží tu zase rychle. Olympijské vítězce Anťjuchové, která byla za nimi třetí, moc nevěřím, nelíbí se mi její projev. Ale těžko říct. Je to Ruska.
Jak bude nyní pokračovat vaše šetření sil?
V semifinále se zase budu snažit zase něco pošetřit, ale ten běh už bude muset být určitě rychlejší. Navíc když člověk běží rychleji, tolik to nebolí, nemotají se vám tam ty nohy.
Jste ráda, že jsou tu na rozdíl od londýnské olympiády jen dvě semifinále namísto tří?
Je to úplně jedno. Už jsem zažila na olympiádě v Pekingu dvě semifinále, kde tehdy z každého postupovaly přímo čtyři nejlepší, a to bylo docela drsné. Konkrétně já jsem tam měla velké štěstí na své semifinále, protože holky, které běžely lepší čas ve druhém semifinále, nakonec nepostoupily. Tady postupují z každého semifinále tři a další dvě pak časem, to je lepší varianta.
