"Měli jsme hodně zraněných hráček. To nás provázelo celou sezonu," uvedl později i kouč domácího celku Jan Salač. Poslední zraněnou týmu v sezoně byla Michaela Hemrová. Srazila se ve druhém poločase hlavou s jinou hráčkou a měla otřes mozku.
Písek se přes řadu potíží probil mezi poslední čtyři týmy z Česka do play-off. V tom prošel očistcem.
Úrazy dvou klíčových střelkyň Borovské a Ivety Luzumové mu vzaly hodně síly. "Zůstala nám jediná klasická střelkyně Vrabcová a to je prostě málo," litoval písecký kouč.
"V okamžiku, kdy se člověk nedostane do finále, ztrácí motivaci," říkal trenér Slavie Petr Pína. Proto by byl raději, aby se o třetí místo hrálo na dvě vítězství.
Navíc jeho svěřenkyně v Písku nedaly 12 dalších šancí, jak si spočítal ze slávistického zápisu. Po čtvrthodině začal hráčky pravidelně střídat, aby si zahrály všechny stejně.
"Poprvé v životě jsem střídal jako u žáků," podotkl. Na lavičce měl tři házenkářky do pole a každých 10 minut je všechny poslal na hřiště. Větší motivaci hráček Slavie vysvětloval i tím, že některé končí s kariérou nebo ze Slavie odcházejí. Štolfová, Vítková, Jonášová už byla jako masérka, Medunová je zraněná, Mouleová by měla jít na operaci ramene. O Keclíkové se jedná.
"Dneska prosím ne," řekla po utkání jedna z píseckých hráček. Vůbec jí nebylo do řeči. Už jen z devětatřiceti inkasovaných branek doma. Slávistky Kutlvašrová, Crhová, Štolfová nebo Mouleová byly všechny vyšší než nejvyšší hráčka domácích. I to byl handicap.
"Byl jsem dvojnásob zklamaný," říkal Jan Salač. "Jasně jsme si řekli, že alespoň doma nechceme udělat ostudu."
Dobře věděl, že oslabený tým nemá moc šancí. Tomu podlehl téměř celý kádr. "Byla tam maximálně jedna dvě naše hráčky, které snesly přísnější měřítko." Vzpomněl si na známé rčení trenéra Kuťky: "Jedno oko se raduje z toho, že jsme postoupili do play-off. Druhé pláče z toho, že jsme v play-off z jasných důvodů vyhořeli."