Nevyšlo to, ale těžkou hlavu si z toho "panenky" nedělají. Letošní sezonu si náramně užily. "Skoro je nám líto, že už skončila. Sice toho bylo hodně, ale klidně bych pokračovala. Ale všechno krásné jednou končí," usmívá se duše veselské party.
Člověk by si řekl, že si teď od házené a kolektivu na chvíli oddechne, jenže je to přesně naopak. "Budeme se scházet na grilování, třeba u Lenky Fleková, aspoň jednou týdně spolu chodíme na večeři. To není žádné naše ‚píár‘, prostě jsme kamarádky," vypráví Chmelařová.
Finálový týden pro ni byl v mnohém nový. Vždycky byla zvyklá, že je skvěle fyzicky připravená. Teď mohla být ráda, že se v Ostravě vrátila a mohla si ve finále zahrát a pomoci spoluhráčkám. "Musím poděkovat panu primáři Sekerkovi, který je i naším klubovým lékařem. Musela mě odvézt záchranka, ale skvěle se o mě starali, měla jsme maximální péči. Je to jeho zásluha, že jsem mohla nastoupit," posílá pochvalu doktorovi. "Ale ve finále už to stejně není o fyzičce, ale spíš o srdci a o vůli."
Ve čtvrtém utkání svítil na tabuli dlouho stav 20:20, obě družstva mohla rozhodnout duel pro svou stranu, muselo však přijít prodloužení. "Poruba nebyla lepší, měla víc štěstí. Neměly jsme špatné střely, ale hodně jich šlo do tyček, míče chytaly soupeřky. Ale při sportu je to normální. Mrzí to, ale jsme rády, jakou jsme měly sezonu," povídá spokojeně kapitánka.
Z uplynulého ročníku si bude pamatovat hlavně zápasy z Ligy mistrů s norským Byasenem a španělským Elda Prestigio. "Soutěž má svoje kouzlo," vzpomíná. A těšit se může na rok další, zvlášť pokud budou pokračovat Lenka Fleková s Jarmilou Kočí. "Lenka je pořád tahounkou. Byla by strašná škoda, kdyby skončily, ale už chápu, proč by to udělaly. Někdy už to nejde a je potřeba, aby nechodily jen kvůli tomu, že musejí," míní Chmelařová.
