Obrátili se na hlavního partnera klubu, těžební společnost OKD, a nechali házenkáře sfárat.
"Už jen projít tou štolou, takzvaným rubáním, byl pro nás velký fyzický výkon. Když jsem si představil, že ti chlapi tam šest hodin tvrdě pracují, zatočila se mi hlava," přiznal dvoumetrový a devadesátikilový karvinský házenkář Miroslav Rachač.
"Viděl jsem, jak těžce se dají vydělávat peníze." A to byl záměr vedení karvinského klubu. "Nebyl to trest. Jen jsme chtěli, aby si kluci uvědomili, jaké mají štěstí, že můžou v tělocvičně rozvíjet svůj talent," řekl manažer týmu Miroslav Pelech.
"Chtěli jsme jim ukázat, jak těžce se vydělávají peníze, ze kterých žijí. A že lidé, kteří je vydělávají, si za ně zaslouží tu nejlepší zábavu v podobě stoprocentního výkonu všech."
Podobnou zkušenost mají bývalí fotbalisté Radoslav Látal a Jiří Němec. Když hrávali v bundesligovém Schalke 04, za motivací fárali.
Cesta do hlubin země karvinským házenkářům zřejmě prospěla. V Lize mistrů následně vydřeli v rumunské Constantě bod. Doma pak podlehli dánskému Gudme, ale po bitvě.
"Každý takový krok, kdy si člověk může změnit uspořádání životních hodnot, prospěje. Obzvlášť v mladém věku," soudí manažer Pelech.
Podobně dal svým dětem na vybranou před lety bývalý hokejista Jaroslav Holík. Syna Roberta a dceru Andreu vzal jednou brzy ráno k továrně.
Tam jim řekl, že se buď mohou živit sportem, nebo chodit každý den v pět ráno do továrny. Z Roberta vyrostl špičkový hokejista, z Andrey uznávaná tenistka.
