A aby toho nebylo málo, "Kadeti" ze Schaffhausenu už ve středu slavili v předstihu i švýcarský titul. Radoval se nejen Filip, ale i místní trenér gólmanů Miloš Slabý a především Petr Hrachovec, hlavní kouč mužstva. "Na titulu má ohromný podíl," chválí Filip svého krajana.
Jak jste titul slavili, bylo to bouřlivé?
Slavíme prací (usmívá se). Ve středu jsme v šatně otevřeli nějaké pivo a dali si vítězný doutník, ale pořád máme před sebou docela nabitý program. Navíc jsme vyhráli s velkým náskokem, takže se titul dal čekat - samozřejmě máme obrovskou radost, ale žádné velké oslavy zatím neproběhly. To přijde až příští týden, když dostaneme pohár a medaile, je na to čas.
Ligu vedete o nedostižných 10 bodů, přitom švýcarská soutěž patří k evropskému nadprůměru. Čím to, že ji Schaffhausen tak ovládnul?
Kadeti se vrátili na první místo po dvouleté nadvládě Curychu a rozhodující bylo, že máme mančaft v úžasné formě, který jasně převyšuje ostatní. Platilo to téměř od začátku až do konce a to nejen v lize - hlavně při našem počínání v pohárové Evropě.
Kde jste prošli do finále Poháru EHF. To je na švýcarský tým unikát.
A to jsme už v kvalifikaci o Ligu mistrů nepostoupili jen kvůli horšímu skóre… Teď jsme se dostali do finále přes dva německé kluby, což hovoří o obrovské síle mančaftu. Povedlo se nám dostat se na vítěznou vlnu a jet na ní, pak je to vždycky trošku jednodušší. Schaffhausen udělal obrovský výkonnostní skok, patříme k nejlepším mančaftům Evropy.
Schaffhausen je menší, klidné město. Vážně platí slova vašeho slovenského spoluhráče Petera Kukučky o tom, že je teď kvůli házené vzhůru nohama?
Určitě, euforie začala už po postupu do semifinále Poháru EHF a v něm to proti Flensburgu bylo ještě větší, 300 lidí se ani nedostalo do haly. Naše výsledky mají velký ohlas, pro švýcarskou házenou i celý Schaffhausen je to obrovská reklama.
Pro vás hráče taky, ne?
Musíme si to užívat, kvůli tomu člověk házenou dělá. Stává se, že nás lidi zastaví a pogratulujou, že to byl perfektní zážitek a že nic takového nezažili. Jsou to nádherné pocity a člověk si je musí umět vychutnat.
Ve vaší hale nejsou kvůli poblíž ustájeným koňům povolené trubky a klaksony, aby se zvířata neplašila. Nezmění se to teď?
No, už v semifinále proti Flensburgu jsem se bál, aby hala nespadla - uvidíme při finále.
V něm vás čeká německé Lemgo s krajany Martinem Galiou a Danielem Kubešem. Už se přes telefon hecujete?
S Danem jsme si teď vzájemně gratulovali, ale do finále se už asi moc bavit nebudeme. Bude to strašně těžké, hodně důležitý bude první zápas u nich. V kvalifikaci o Ligu mistrů jsme sice Lemgo porazili, ale to bylo na neutrální půdě a za sebou měli hodně špatnou přípravu. Teď budou daleko nebezpečnější, postup do finále je nakopne. Máme respekt, ale určitě ne strach.
I pro vás je to možnost vyrovnat největší úspěch kariéry, Pohár EHF jste v roce 2008 vyhrál s německým Nordhornem. Nebo je to letos ještě lepší?
K Nordhornu by se to dalo přirovnat: atmosféra je podobná, mančaft funguje herně i lidsky. Úspěchy v domácích soutěžích se těžko srovnávají - vyhrát švýcarskou ligu je krásné, jenže být vicemistrem Německa s Nordhornem v roce 2002 mělo asi větší zvuk. Triumf v Poháru EHF byl absolutní vrchol, ale postup do finále teď s Kadetama se tomu už vyrovná.
Jak to?
I kdyby se nám to nepodařilo dotáhnout do konce, je to obrovský úspěch. Švýcarská mužstva většinou patří k outsiderům, ale my jsme vyřadili dva silné německé týmy a udělali si obrovské jméno v Evropě. Kdo o nás nevěděl, teď už ví.
I pro vás je to skvělá sezona, konečně máte titul, na který jste dlouho čekal.
Přišel jsem sem s tímhle cílem a podařilo se. Popravdě, bylo to možná trošku jednodušší, než jsem si představoval, ale taky doufám, že to není poslední titul. Smlouvu mám ještě na příští rok a jsem tu hodně spokojený - mančaft funguje perfektně a rodině se tu taky líbí.
Navíc máte českého trenéra Petra Hrachovce, který ve svých pouhých 37 letech Schaffhausen už pomalu přerůstá, ne?
Petr má na titulu obrovskou zásluhu. Je to teprve jeho druhá sezona - loni do toho byl hozenej, zato letos si mančaft vybral tak, jak chtěl, a dovedl jej se svými asistenty včetně Miloše Slabého takhle daleko. Podle mě se Petr nesmazatelně zapsal i do historie české házené: po panu Víchovi, který Duklu Praha přivedl k vítězství v PMEZ, nevím o žádném jiném českém trenérovi, který by se dostal do pohárového finále.
Co to pro Petra Hrachovce znamená?
Zvyšuje to jeho cenu. Ale on si to jako mladý trenér za svou práci a za vše, co házené dává, zaslouží. Po tom, co tady dostal šanci sestavit si mančaft a dokázal s ním to, co dokázal, o něj určitě bude zájem. Pokud vím, má ještě v Schaffhausenu smlouvu, ale tyhle úspěchy stejně pro jeho kariéru nejsou konečná.
