Za měsíc ovšem bude doufat, že fanoušci budou tleskat za vítězství. Češi v Srbsku zahájí mistrovství Evropy, do nějž jdou s nadějí. "Můžeme všechno prohrát – anebo všechno vyhrát. To se mi líbí!" vyhlíží šampionát 34letý Nocar, jinak opora francouzského klubu Chambéry.
Na Euru se utkáte s Němci, Švédy a Makedonci. Nic lehkého, ale není to nehratelný los, ne?
Mistrovství Evropy je nejtěžší šampionát, v podstatě tam slabí soupeři nehrají. Důležité je, že máme možnost. Když se všechno sejde, přesvědčíme sami sebe a ta naše víra bude dostatečně velká, můžeme se dostat daleko.
Mistrovství Evropy házenkářů v SrbskuPřesně za měsíc, 15. ledna, zahájí Češi mistrovství Evropy zápasem proti Německu. V základní skupině v srbské Niši je dále čeká Švédsko (17. ledna) a na závěr Makedonie (19. ledna). Do další fáze turnaje postoupí tři ze čtyř týmů. Na mistrovství se hraje také o olympiádu: vítěz Eura (nebo poražený ve finále s Francií, jež už má jistý postup) projde do Londýna přímo, další celky budou bojovat o dvě místa v olympijské kvalifikaci – to je pro většinu českých hráčů hlavní cíl. |
Minulý šampionát skončili Češi osmí, nejvýše za poslední roky. Co teď? Kam můžete dojít?
To mistrovství jsme začali špatně – a přitom výsledkově skončilo dobře. Cest je mnoho. Dobré je hlavně to, že můžeme o něco bojovat. Na Euru v Rakousku se nám podařilo vytvořit vlnu nadšení naším herním projevem, přenést energii na fanoušky. Je důležité lidi strhnout.
Možnou cestu k úspěchu vidíte v zemi, kde hrajete, že? Francie vyhrává poslední roky úplně všechno od olympiády po Euro.
Jenže aby byl člověk objektivní, oni jsou v úplně jiné situaci. Francie je národ, který v Evropě nalívá snad nejvíc peněz do dětí a mládeže, u juniorů mají profitrenéry. U nás u dětí trénují rodiče a zaplať pánbů za takové nadšence.
Vše je o penězích?
To ne, ale aby se něco dalo dělat, nějaké prostředky být musí. Pak už je vše o invenci, nápadech, chuti to udělat – to by v nás bylo. Ale chce to nějaké minimum.
Francouzská cesta velké podpory mládeže se vám hodně líbí, že?
Podmínky vám výsledky automaticky negarantují, ale Francouzi je mají napříč skoro všemi sporty, takže to nemůžou dělat špatně. Proto doufám, že se v Česku podaří podporu sportu zvednout obecně, nejen pro házenou. Jedním z cílů by mělo být, aby nevyšly vniveč zkušenosti, které nasbírala v Evropě a ve světě současná generace sportovců. Aby se dostaly zpátky do českého sportu.
Patříte k ní i vy, ve Francii jste od roku 2004. Jak se tam třeba v krizi shánějí peníze pro sport?
Francie je speciální tím, že do sportu hodně dávají města a regiony.
My v Chambéry máme v tomto směru snad nejmenší podporu ve francouzské lize, a přesto to tvoří zhruba 40 procent rozpočtu. Někde jde až o 80 procent, to je neskutečné! Pak je hned lehčí existovat.
Jsou na vás v regionu pyšní?
Říká se, že francouzský kohout je hrdý – a je to pravda. Sport je vitrínou města a to se skrz nás zviditelňuje, když hrajeme Ligu mistrů. Pro Chambéry je to super.
Zajímavé je, že ani při neuvěřitelné sérii čtyř zlatých medailí (olympiáda, MS a 2× Euro) není házená ve Francii na špici popularity. Štve to místní hvězdy?
Tohle berou jako realitu. Nemá vůbec cenu se srovnávat s fotbalem. Házená se tu svými výsledky dostala do role trojky za ragby, které je tu nesmírně populární. Aby šla ještě dál, potřebuje silnou ligu a velké mediální krytí, dostat se lidem ještě víc do povědomí.
A propos ragby: máte je rád i pro jistou podobu s házenou, že?
Má podobné hodnoty. Narážím hlavně na kolektivní pojetí a přátelství mezi kluky v týmu. Na rozdíl od fotbalu, což je dneska hodně egoistický sport, u nás strašně rádi trávíme volný čas dohromady. Dá se to poznat i na hřišti.
Víc vzájemného respektu?
Zápas se jede na maximum, kluci si doslova dají přes hubu, ale skončí se a jsou schopní si dát pivo. To mi připadá skvělé. Je tu sportovní a profesionální stránka – a pak i ta lidská, přátelská. Doufám, že si to házená i ragby uchovají.
Bavili jsme se o tom, co si vzít od Francie v házené, ve sportu. Co byste si ze země, kterou už tak dobře znáte, vzal obecně?
Zkusil bych nám dát jejich styl myšlení – my jsme malá země, oni velká a myšlení mají taky velké. Nalil bych nám trochu jejich sebevědomí. Pak bych bral pozitivnější přístup k životu a určitý cit pro jeho kvalitu: nejde jen přímo o peníze, ale i o to užít si čas s přáteli, strávit chvíli u dobrého jídla a pití, míň chvátat. Pobýt. Tady a teď.
Mají si co vzít Francouzi od nás?
Smysl pro pořádek. A hlavně smysl pro humor. Někde jsem četl, že nejvtipnější na světě jsou Angličani, Židi a Češi – a český humor mi skutečně chybí. Když pojedu na nároďák, tak za týden uděláme tolik srandy, kolik si tady člověk neužije za celý rok.
