Spojka ze Starého Plzence a kanonýr bundesligového Kielu by patřil k hvězdám mistrovství. Vždyť na tom posledním, před dvěma lety v Německu, se dlouho bil o korunu střeleckého krále šampionátu. Jak moc ho neúčast v Chorvatsku mrzí? "Musíme se dívat dopředu, je to pryč," reaguje 26letý házenkář.
Před pár dny jste vyhráli Novoroční turnaj. Za sebou jste nechali tři mužstva, která se chystala na MS. Slováky a Poláky jste porazili, s Maďary remizovali. Neříkal jste si: Jak bychom dopadli v Chorvatsku, když máme takovou formu?
Rozhodně ne. Mě totiž naše výkony na turnaji moc neuspokojily. Některé momenty byly velice utrápené a s klukama jsme se o tom hodně bavili. Všichni se chceme ještě zlepšovat. Přejeme si, abychom našli ještě víc společnou řeč, správný "tajming". Aby na hřišti všechno fungovalo. Protože mimo hřiště je vše v pořádku, jsme skvělá parta.
Pokud je to takhle, můžete si na druhou stranu říkat, že umíte vyhrávat, byť výkon není optimální.
To je pravda. Nebyli jsme kompletní, přesto jsme tuhle zkoušku zvládli. Ukázala se naše morálka. Ale je důležité se dívat dál. Chci, abysme se zlepšili na takovou míru, abychom se probojovali na mistrovství Evropy do Rakouska 2010. A tam prodali všechno, co je v nás.
Po skončení turnaje jste na galavečeru v Praze převzal cenu pro Házenkáře roku 2008. Překvapilo vás, že jste anketu vyhrál?
Já jsem hlavně moc rád, že jsem tuhle cenu získal, navíc podruhé za sebou. Ale rozhodně je pro mě ještě důležitější, abychom se posunuli zase o kus dál s nároďákem.
Rozjeté to máte dobře, v kvalifikaci oME jste ještě nezaváhali, doma porazili i olympijské vítěze z Francie. A pod novým koučem Liptákem zatím držíte neporazitelnost. Co trenér do týmu přinesl? Je to jeden článek, z něhož se skládá celý reprezentační tým. A strašně důležitý. Snaží se dát nároďáku pevný řád, aby v něm panovala pevná disciplína. Ale přitom je velice ochotný k diskusi, můžeme s ním probrat cokoliv. Vidíme se málo, je těžké něco razantně měnit. Proto hlavní síla musí vycházet z mančaftu. Přesně tak to měli třeba Švédové nebo Němci, když byli úspěšní. Trenér pak funguje hlavně jako spojovací článek. Že jsme pod koučem Liptákem ještě neprohráli, to je úžasná bilance. I vzhledem k soupeřům, které jsme potkali. A já si jen přeju, aby ta série pokračovala.
Kdybyste v anketě volil vy, kdo by u vás vyhrál?
Máme hráče, kteří hrají ve špičkových týmech. Podívejte se třeba na Dana Kubeše. Když byl v Nordhornu, měli jednu z nejlepších obran v bundeslize. Teď je pryč a mají vzadu obrovské problémy. Šel do Lemga, které do té doby mělo s obranou potíže a Dan to tam neuvěřitelně zvedl. Nebo gólman Peťa Štochl. Měl vynikající sezonu, patří k pilířům Berlína. Z nováčka bundesligy se stala nedílná součást soutěže a Peťa v tom hraje velkou roli.
Vyhrál jste ale vy. Byl ten loňský rok pro vás nejpovedenější?
Spíše hodně komplikovaný. Byly tam skvělé házenkářské momenty, které bych za nic nevyměnil. Výhra v bundeslize, v německém poháru. A samozřejmě finále Ligy mistrů. Na druhou stranu, dlouho jsem bojoval se zraněním a obtížně jsem se vracel. To bylo hodně poučné a mentálně mě to dostalo dál.
V Kielu je od podzimu nový kouč, Islanďan Gislason. Jak vás ovlivnila tahle změna?
Jen v tom nejlepším. Cítím, že mám jeho velkou důvěru, a to je nejdůležitější. Vím, že za mnou trenér stojí, že mi věří. Vlastně až teď, pod novým trenérem, jsem se vrátil na tu výkonnost, kterou jsem měl před přestupem z Lemga. Fyzicky se cítím skvěle. A každý zápas se snažím odvést to nejlepší.
Po podzimu Kiel kraluje tabulce bundesligy, ještě neprohrál amá luxusní náskok osmi bodů před druhým Hamburkem. Vlastně se píše, že v soutěži se hraje už "jen" o druhé místo. Cítíte to stejně? Vytvořili jsme rekord bundesligy. Když budeme hrát naší hru a neslevíme z koncentrace, mělo by to dopadnout dobře. Ale není konec. Může přijít smolný měsíc, hloupý týden. Ztratíme šest bodů a jede se od začátku. Proto jsme v týmu všichni na zemi. I to je věc, která dělá z Kielu takhle silný mančaft. Neuspokojíme se, jsme pořád hladoví po úspěchu.
Hrajete v nejlepší soutěži světa, možná v nejlepším klubu planety. Když se ohlédnete, hrozilo někdy, že byste s házenou "seknul"?
Takhle vyhrocené to nikdy nebylo, i když samozřejmě přišly složité chvíle. Házená mě bavila odmalička a baví mě dodnes. Nejhůř mi asi bylo po loňském zranění. Věřil jsem, že se vrátím, ale šlo to pomalu a ze začátku to na mě dolehlo. Pořád jsem čekal, kdy se to zlomí k lepšímu, ale výkony šly dolů. Musel jsem být trpělivý a bojovat, než přišel zápas, kde se to všechno zlomilo a nastartoval jsem se. Trvalo to tři měsíce. Když se teď ohlédnu, řeknu si: byl to vlastně zanedbatelný házenkářský čas. Teď jsem zase zpátky a loňský rok mě v tomto ohlednu ohromně poučil.
