"I když jsme oba spjatí s Brnem, nejsme s Martinem Havlátem příbuzní. Neznáme se a prý bere o něco víc než já v Lovosicích," kření se 26letá spojka extraligového lídra a autor 37 gólů v letošní sezoně. "Jen když se mě občas nějaká holka zeptá, jestli nejsem od toho Havláta, tak řeknu, že jsme bratranci," rozesměje se.
Na rozdíl od něj nejste profesionál. Co kromě sportu děláte?
Házená nikoho až tak neuživí, když se nejedná o Motly a Petrovské (úsměv), normálně musíme pracovat, brigádničit. Já vypomáhám ve stavební firmě, s transitem vozím materiál. Jsem kluk pro všechno, přidrž-podej.
A baví vás to?
Radši bych se válel doma, než ráno vstával do práce, bohužel to jinak dneska nejde.
Takže i když vyhrajete titul, na Ligu mistrů můžete zapomenout?
Museli bychom si každý něco připlatit, abychom ji mohli hrát. Je hodně finančně náročná. Bavili jsme se i s kluky z Karviné, kteří měli ohromné problémy sehnat na to peníze. Bylo by hezké hrát proti německému Kielu, ale zřejmě se to nepodaří. Asi bychom si všichni uhnali kýlu (smích).
Titul můžete mít i bez kýly, ne?
Jestli zůstaneme zdraví, máme na něj herně i zkušenostmi. Krahulík i Berka mají zlato s Frýdkem-Místkem. Máme to výborně rozehrané, mančaft je sehraný, je nejlepší čas na titul. Bavíme se o něm tak, že to nechceme zakřiknout.
Proč vám to tak šlape?
Jsme prostě v pohodě. V kabině máme spoustu času probrat si jednotlivé herní systémy a sehrát se nejen na hřišti. I souhra mimo palubovku je výborná (úsměv). A má to svůj důvod: platíme hodně pokut a všechno musíme vypít. Kdo dá přes deset gólů, koupí basu piva. Za 30. a 40. branku taky.
Takže jste platil i vy proti Karviné. Váš životní zápas?
Jedenáct gólů je můj osobní rekord. V minulém play-off jsem dával devět v Hranicích.
Jak to, že vám to tak sedlo?
Věděl jsem, že za mě nikdo není, tak jsem se nebál, že bych šel po dvou ranách dolů. Navíc Karviná byla oslabená o obránce. Ale čekal jsem, kdy se to zkazí nějakou tyčkou. Jsem rád, že se to takhle povedlo, hodně jsem se těšil. A po takovém zápase mám obrovskou chuť.
Jaká je vaše úloha v mužstvu?
Úplně stejná jako kohokoli jiného. Samozřejmě, Milan Berka je mozek týmu, Jirka Motl reprezentant a nejlepší křídlo v extralize. Za takovýma klukama se těžko vystrkuje hlava, ale my jsme na stejné úrovni. Každý děláme svou práci, jak nejlíp umíme.
Je pro vás výhodnější být trošku ve stínu známějších hráčů?
Jasně, není takový tlak. Vím, že když se něco nepovede, tak ode mě nikdo nečeká tolik jako třeba od Jirky Motla ("Kecá," prohodil kolem procházející Motl s úsměvem).
Jste rodák z Brna?
Z Tišnova, který je 24 kilometrů od Brna. A právě tam, v klubu v Maloměřicích, mě objevil Vojta Srba. Nejdřív jsme byli spoluhráči, až potom přišel vztah trenér-hráč. Ale vůbec se nezměnil.
Mimochodem, kde jste nechal brněnský přízvuk?
Jsem v Lovosicích dlouho a hodně chytám středo a západočeštinu. V Brně pak dostávám pořádně za uši, když takhle mluvím. Začnu natahovat a musím se zase přeorientovávat na brněnský jazyk.
A proč vám říkají v kabině spoluhráči Koule?
Oni si ze mě dělají srandu, koule, krychle a podobně. Je to dlouhá historie. Táhne se to se mnou ještě z Maloměřic.
Dream Team I. a II. Vojtěch Srba V čem je rozdíl? I loni házenkářské Lovosice složily svůj Dream Team. Proč mu to tehdy skřípalo (konečné 5. místo) a letos jedou jako ďas (průběžné 1. místo)? Trenér Vojtěch Srba našel tři hlavní faktory. 1. "Chyběla nám kvalita v brankářské dvojici. Teď máme dva dobré gólmany. V Karviné nás podržel Šálek, doma s Karvinou zase Kylíšek." 2. "Organizace útoku a vůdčí osobnost, to letos splňuje Milan Berka. V minulé sezoně jsme právě tohle postrádali." 3. "Loni jsme měli špatný začátek, prohráli jsme v Třeboni a pak pořád jen něco honili. Teď jsme místo porážky v Karviné zápas zremizovali a odpíchli se ke šňůře a k respektu soupeřů." |
