Zároveň ale opora extraligového KP Brno neváhala před kariérou upřednostnit rodinu a na tři roky se "zahrabat" ve třetí nejvyšší soutěži v Hustopečích.
Ani tam Dostalík vrcholnou házenou nezapomněl. Po loňském návratu do extraligy se už dvakrát dočkal pozvánky do reprezentace a ve čtrvtek se s ní v Brně popere o postup na mistrovství Evropy s obávanými Němci. "Z nominace jsem byl překvapený. Budu rád za každou minutu na hřišti," hlásí pětatřicetiletý pivot.
Jak se cítíte jako reprezentant?
Užívám si to jako asi každý. Tréninky mě baví, jsou v tempu. Je fajn být s hráči, kteří hrají světové ligy.
Přiučíte se od nich ještě něco ve vašem věku?
Přiučím, ale hlavně se musím učit signály. Těch se mi teď nahromadilo hodně a pořád přemýšlím, kde mám stát. Mám na to málo času, takže musím studovat.
V Brně jste doma. Kolik lidí bude mít na tribuně váš fanklub?
To nedokážu říct. Z rodiny někdo dojde a nevím, kdo všechno si zakoupil lístky z Brna nebo okolí.
S hráči, kteří se do reprezentace sjeli z různých zemí, se znáte?
Já jsem s nimi hrával dřív, než jsme se všichni někam rozjeli. A teď je po letech potkávám.
Jak je vlastně možné, že reprezentant jako vy hrál tři roky nižší soutěž v Hustopečích?
To je jednoduché. Vrátil jsem se z Islandu a hrál jsem pořád jakžtakž, ale narodilo se mi druhé dítě, tak už jsem zůstal v Brně. Chtěl jsem být s rodinou a nejvyšší soutěž mě nelákala tak moc, že bych si ji musel zahrát za každou cenu. Tak jsem šel do Hustopečí, kde jsem dostal dobrou nabídku a bylo tam málo tréninků, takže jsem měl dost času na rodinu. Ale pak se mi přece jen zastesklo po nejvyšší soutěži, protože druhá liga (třetí nejvyšší soutěž) mezi vesnicemi je spíš taková tlučená než házená. Když byl zájem z Brna, tak jsem toho využil.
Rodina vám tedy byla přednější než kariéra?
Já bych nejradši zůstal na Islandu, ale s tím dítětem to bylo složitější. Abych si tam běhal po házené a přítelkyně byla doma s děckem v polární noci a neměla co dělat, to by nebylo dobré. K tomu přišla finanční krize, tak se to všechno sečetlo a vrátili jsme se domů.
Runové tetování, které máte na zápěstí, je vzpomínka na Island?
Jo, jo, mám spoustu takových věcí. Většinou se to týká dětí, všechny ty runy znamenají nějaký šťastný symbol pro ně.
Na Island se sportovec kromě házenkáře jen tak nedostane. Jak na čtyři roky na ostrově vzpomínáte?
Mám k Islandu citový vztah, je to speciální místo na žití. Je to tam složité, ale zároveň jsou lidé družní, protože jsou všichni jedna rodina. A když někam vyrazíte, tak vás nikdo nekontroluje jako někde v Americe, kde vás někam nepustí, aby se vám třeba něco nestalo. Na Islandu můžete na vlastní nebezpečí kamkoliv, což je dobrodružné.
Hodně jste se tedy toulal po krajině?
Vždycky, když jsme měli volno. Dokonce jsem prezidentovi klubu utopil džíp. Půjčil nám Toyotu Land Cruiser a brodili jsme řeky, až jsem do jedné najel a voda natekla do motoru. Tak jsem mu volal z výletu, že už auto nikdy nepojede. Mám odsud pěkné zážitky.
Po tomhle telefonátu jste v klubu neskončil?
Naopak. Prezident říkal, že mu nemusím hradit žádnou škodu, když podepíšu smlouvu na příští rok. Ta byla dokonce ještě o něco vyšší než ta předešlá. Ale něco jsem mu dal, protože mi to bylo fakt trapný.
Jak jste se vůbec na Islandu ocitl? Šel jste tam najisto?
Tak to nebylo. Kolega házenkář byl na ICQ, kam mu došel dotaz, jestli nezná někoho slušného na mém postu. Tak dal Islanďanovi moje číslo a on mi zavolal. Samozřejmě se po mně pídili i na internetu, ale původní impulz byl přes ICQ.
Hrál jste mimo jiné na Vestmanských ostrovech jižně od Islandu. Jak se člověk v takových končinách zabaví?
Hraje golf, spí, střílí nějaké ty ptáky, chodí na ryby. Užívali jsme si to (smích). Nebo se dalo jít na procházku z jednoho konce ostrova na druhý, od moře k moři.
Co s vámi dělala polární noc?
Příjemné to není, ale nějak jsem se s tím popasoval. Vzhledem k tomu, že jsem tam nebyl celý život, se to dalo bez alkoholu. Ale Islanďané v těchto dnech pijí hodně.
Jednou jste byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem tamní ligy. Byl jste na Islandu známá osobnost?
Tam zná každý každého. Nebylo to tak, že byste někam přišel a všichni vás zdravili, ale většinou asi věděli, o koho jde. Navíc jsem se pohyboval v prostředí s házenkáři.
Teď jste v reprezentaci. Berete svou roli jako záskok, nebo byste v týmu chtěl vydržet déle?
Vidím to samozřejmě jako záskok, v pětatřiceti nějakou perspektivu nemám. Samozřejmě bych se sem rád ještě někdy podíval, ale to záleží na tom, jak budou hrát mladší, jak vydržím, a hlavně na trenérech.
O přestupu z Brna už neuvažujete?
Nemám žádné takové plány. Po celou dobu, co jsem tady, mám nabídku se vrátit na Island, teď přišlo nějaké Norsko, ale s dětmi už nikam nepojedu. Nějak to doklepu tady.
Působíte v Brně i jako pravá ruka trenéra?
Dá se to tak říct, ale nejsem takový, že bych po ostatních moc řval. Na to nemám povahu. Sám nemám rád, když mě někdo peskuje, takže to nedělám. Ale nějaké věci usměrňuju.
Jak dlouho ještě chcete hrát?
Dokud vydrží zdraví a dokud mě to bude bavit.
Házenou se živíte, nebo máte zaměstnání?
Pracuju, dělám takového člověka pro všechno ve stavební firmě. Na reprezentaci jsem si vzal dovolenou, té mám hodně. Šetřím si ji na reprezentační srazy (smích).
Čím to, že jste pořád lepší než mladí pivoti?
To nedokážu říct. Jestli to není spíš tím, že ti mladší nemají úplně dobrou formu. Snažím se udržovat, něco dělat a neflákat se.
Berete házenou pořád hlavně jako zábavu?
Když to přestanete brát jako zábavu, tak je to špatné. Pak se na to vykašlete.
