Pochopitelně. Vítězství Zlína nad Litovlí 28:20 bylo pro výběr Jiřího Mičoly teprve druhým v sezoně, porážka Zubří na Dukle 24:31 třetím nezdarem mužstva Jiřího Kekrta.
„Kdyby mi někdo před startem sezony řekl, že budeme v polovině první, asi bych mu nevěřil,“ přiznal Kekrt. „Ale když se na to podívám s odstupem času a toho, co byl tým schopen předvádět a v jakém byl zdravotním stavu, tak to odpovídá.“ Marodka. To je klíčové slovo pro výsledky a výkony trojnásobného mistra. Zvláště v cizích halách. Statistika je neúprosná. Zatímco doma Zubří v jakékoliv sestavě udrželo stoprocentní bilanci, venku bez aktuálně zraněného kanonýra Řezníčka prohrálo všechny tři duely, naposledy v Praze.
„Když je v týmu, ostatní si více věří. A ne všichni hráči jsou už připraveni se pohybovat tam, kde jsme. Loni hráli o záchranu,“ připomenul Kekrt.
O tu bude usilovat Zlín, pokud tedy nepředvede v odvetách zázračné zmrtvýchvstání. Mezi ním a osmými Hranicemi zeje sedmibodová díra.
„Dokud je šance, budeme se o ni bít,“ zopakoval Mičola slova, která pronášel téměř po každé porážce, jež jeho celek vzdalovaly od play-off. Zda může Zlín ještě uvažovat o vyřazovací části, napoví tato sobota, kdy přivítá Hranice.
Hráčům se však před střetnutím s přímým konkurentem o osmičku ulevilo. Na druhou výhru čekali od konce září šest zápasů, mezitím třikrát padli frustrujícím rozdílem gólu.
„S psychickým tlakem se hráči vyrovnávají špatně. Někteří se schovávají, jiní berou na sebe až moc zodpovědnosti a snaží se to strhnout,“ shrnul Mičola.
