Takhle odstartoval svůj úplně poslední projekt v roli aktivního hráče. Ten s názvem „Poslední zápas Filipa Jíchy“. Exhibice, tečka, rozlučka s báječnou kariérou...
Majitelé olympijských titulů, vítězové Ligy mistrů, šampioni každým coulem. Do jednoho ti, k nimž má 36letý plzeňský rodák blízký vztah. Ti všichni dorazí za necelé dva týdny do Plzně a v sobotu 16. června v 17.30 hodin v hokejové Home Monitoring Areně vzdají úctu velkému kamarádovi. „Varianta, že by ten zápas proběhl jinde než v mém rodném městě, absolutně nepřicházela v úvahu,“ svěřil se Jícha.
„Můj bratranec nesmí chybět. Ale je pravda, že to nese těžce, večer odmítá stravu.“ |
Jeho snem je atakovat kapacitu hokejové haly, kam se vejde přes sedm tisíc diváků. A vlastně, proč ne? Taková koncentrace hvězd se schází zcela výjimečně.
Prozraďte, kolik lidí vám ten první den s telefonem v ruce pozvání odmítlo?
Stihl jsem jich obvolat okolo pětadvaceti. A dvacet hned reagovalo: Ok, počítej se mnou, moc rád přijedu. To byl úžasný pocit! Hřálo mě, že těm klukům na mně záleží, tahle zpětná vazba mě naplnila. Potvrdilo se, že mezi námi je přátelství a kamarádství, které potrvá navěky.
Ten výčet hvězd je vážně ohromný, dokázal jste uspořádat výjimečný večírek...
Je pravda, že nedávno jsem ten seznam četl manželce. Nejen hráče, ale i šéfy klubů a podobně. Viděl jsem na ní, jak strnula a ten výraz říkal: Aha, ono to bude opravdu něco speciálního. V tu chvíli jsem o tom začal ještě víc přemýšlet i já. Uvidím, jaká lavina emocí se na mě pohrne, až ten den přijde.
„Neodchodíme to! Chceme lidem ukázat tu nejvyšší kvalitu, světovou házenou.“ |
Radost, pýcha, dojetí...?
Já jsem hodně racionální člověk. Ale tady je na místě označit to jako dojetí. Určitě mě vše obejme, dál si zatím žádné pocity nepřipouštím. Moje kariéra skončila, je uzavřená. Teď dělám oficiální tečku pro fanoušky. Tam, kde jsem se narodil, před mojí rodinou a kamarády. Proto chci Plzeň ukázat všem, kteří mě v kariéře doprovázeli a ovlivňovali správným směrem. Slova se hledají těžko, ale bude to nezapomenutelný den v mém životě.
Kariéru jste ukončil před pár měsíci. Kolikrát se vám od té doby po hraní zastesklo?
Nejhorší byl moment, kdy jsem se začal lámat. Měl jsem ještě dva roky smlouvu v Barceloně, ale rozhodl jsem se, že je konec. Už mě házená nenaplňovala tolik, jak by měla. A bylo by nefér vůči klubu i sobě samému, abych pokračoval. Udělal jsem tečku. Nejhorší bylo to rozhodování. Ale když jsem ho pak učinil, oznámil to rodině a nejbližším, všechno ze mě spadlo.
Navíc vám zbyly nádherné vzpomínky na všechna vítězství a trofeje, které jste získal. Najdete jeden nejkrásnější moment?
Myslím, že jsem napsal úžasnou házenkářskou knížku, kterou jsem nyní uložil do knihovny. Nejsem člověk, který chce žít z minulosti. Takže se hrozně těším, co mi život nabídne do budoucna. Podepsal jsem další smlouvu jako trenér v Kielu. Tam to dění budu moci ovlivňovat už ne běháním a házením, ale mluvením a učením. A to je to, co mě teď extrémně naplňuje.
O tom začít někde u mládeže jste neuvažoval?
Ne, nejsem trenér pro děti. Moje know-how je z toho nejšpičkovějšího házenkářského prostředí, herně i takticky. V příští sezoně nastupuji jako asistent trenéra do Kielu, od roku 2019 povedu tým jako šéftrenér. No, je to možná větší výzva, než pořádat svůj rozlučkový zápas v Plzni. (smích)
Vnímáte hlasy, že takhle rychlý přechod se nemusí povést, že byste měl jako trenér začínat postupně?
Na tu otázku neumím odpovědět. Pro někoho je lepší jít postupně, někoho je lepší hodit do vody, ať plave. Až budoucnost ukáže, kde je pravda u mě. Ale moje výzvy a soutěživost byly vždycky takové, že tohle cítím jako ideální variantu. Bez té nabídky z Kielu by to samozřejmě nešlo. Ale i to je pro mě povzbuzení, že v moje kvality někdo věří.
Vraťme se k rozlučce. Kolik takových zápasů jste sám zažil?
Určitě jich bylo přes deset. Tu první hned ve své úvodní sezoně v Kielu. Přibilo mě to k zemi, byl jsem dojatý. Byl jsem mladý a plný energie, ale došlo mi, že jednoho dne přijde i můj konec. Ty pozdější už jsem si víc užíval. Nejvíc tu poslední, kterou měl v Kielu Dominik Klein. Tam jsem přiletěl rovnou z dovolené, letadlo mělo navíc zpoždění a já vbíhal do haly v 17. minutě. Nerozcvičený, opálený od moře. Tuhle show jsem si moc užil.
Lístky jsou stále v prodeji, DEPO2015 otevře fanzonu
|
Dominik Klein přijede za vámi i do Plzně, stejně jako Daniel Narcisse, Stefan Lövgren, Kiril Lazarov, Thierry Omeyer a další. Jaké týmy poskládáte?
Každopádně máme společnou kabinu, chceme si to pořádně užít. Plány jsou takové, že jeden tým vytvoří hráči Kiel 2012, tedy ze sezony, kdy jsme v bundeslize neprohráli jediný zápas. Druhý tým budou hráči Barcelony a výběr světa. Přijedou třeba i tři kluci ze Švýcarska, kteří mi pomáhali v začátcích v St. Gallenu. A já bych se měl každopádně objevit na obou stranách.
Kolik se na hřišti objeví vašich českých spoluhráčů?
Hlavně Plzeňáci – Honza a Petr Štochlové, Kája Nocar, Venca Vraný. Dále Honza Filip, Daniel Kubeš, David Juříček. Z trenérů přijedou Martin Lipták a Jura Mika, těším se moc na všechny.
Jedno jméno v seznamu se ale trošku vymyká. Váš bratranec Pavel Křížek.
Bez něj to nejde! Začínali jsme spolu hrát házenou, byli jsme spolu i v Dukle. Léta pak hrál nižší soutěže v Německu, loni skončil v Sulzbachu. Nedal jsem mu šanci, aby odmítl. Ale je pravda, že ten jediný teď asi prožívá těžké chvíle. Je z toho vystresovaný, večer odmítá přijímat stravu... (smích)
Popravdě, moc se mu nedivím, když se ocitne ve výběru nejlepších házenkářů světa. Na druhou stranu, exhibice mají spíš volnější tempo, bude to stejné i u té vaší?
Pozor! Hned jsme si všichni řekli, že to nemíníme odchodit. Je to můj poslední zápas a všichni se vynasnažíme, aby měl co nejvyšší kvalitu. Jistě, drsné souboje a fauly asi fanoušci neuvidí, ale házenou na nejvyšší úrovni určitě ano.
Co zvládnete kromě samotného utkání?
Pestrý program. Fanoušci budou mít možnost přijít na autogramiádu, hlavně dětem chceme náš sport přiblížit. Plzeň je házenkářská bašta, vyrostla tady spousta skvělých hráčů a my se teď musíme starat o budoucnost. Proto přivezu a vystavím i všechny trofeje, které jsem v kariéře získal, poháry za vítězství v Lize mistrů, v bundeslize, španělském poháru, trofej pro nejlepšího házenkáře světa. Nebo Pohár pro vítěze EHF, což byla moje první velká trofej. Je toho hodně a i to pro mě osobně bude zajímavý moment, až to všechno uvidím pohromadě. I to bude jeden z impulsů, proč ještě jednou moc rád nandám boty a natáhnu přes hlavu dres.