Jak těžko se někdy hledají přesná hodnotící slova. Skončit mimo play-off, ale s bilancí čtyř výher a tří porážek? Nesplnit stanovený cíl v podobě postupu ze skupiny, ale porazit tři silné soupeře Island, Rusko a Bělorusko?
„Zní to jako kočkopes,“ souhlasí Petr Štochl, v 38 letech nejzkušenější člen kádru házenkářské reprezentace. „Jsme mimo osmifinále, ale trenéři mluvili o tom, že chceme sbírat zkušenost a každý zápas se zlepšovat. Tohle se snad povedlo.“
Je to skutečně střet dvou pohledů. Fanouškovsky a výsledkově nelze mít 17. místo za povedený turnaj. Sportovně ale platí, že Češi zahráli jednou průměrně (proti Francii), dvakrát špatně (se Švédskem a Egyptem) a čtyřikrát dobře, díky čemuž si připsali přesně takový počet vítězství.
„Vážím si už toho, že jsme si mohli vůbec na mistrovství světa po osmi letech zahrát,“ říká brankář národního týmu. „Vracíme se s pozitivní bilancí a jakýmsi pohárem, tak nejsem smutný. Hlavně že naše výkony šly nahoru.“
Petr Štochl zdraví fanoušky poté, co zničil islandského soupeře skvělým výkonem.
A co teprve ty jeho! Kdyby takhle chytal Petr Štochl (či druhý gólman Martin Galia) třeba i v klíčovém duelu s Egyptem, kdyby... Platí však to, jak bilancuje sám brankář Berlína: „Hráči ukázali potenciál, ale i chyby, to je taky důležité. Samozřejmě chybí postup, ale momentálně jsem rád, že se podařilo uhrát, co zbylo ve hře.“
Tedy získat trofej útěchy, Prezidentský pohár. „Do Kataru jsme si pro něj nejeli, ale teď z něj máme radost. Cesta nebyla jednoduchá - po smutném vypadnutí jsme museli porazit silné Rusko a Bělorusko,“ bilancuje Štochl. „To, že máme nakonec pozitivní bilanci a že si vezeme domů trofej, je pěkný bonus.“
Štochl zažil i přes svou dlouhou kariéru zase něco nového: na velkém turnaji jej dosud rozstřel v sedmimetrových hodech nepotkal. A on v něm rovnou rozhodl, když zlikvidoval závěrečné dva pokusy soupeře.
„Martin Galia chytil sedmičky ve hře, proto logicky začínal - jenže Bělorusové první tři proměnili, tak jsme na sebe před čtvrtou sérii koukli a zkusili změnu,“ popisoval Štochl. „Byla to kritická situace, ale já vlastně na sedmičkách nemám co ztratit. Dzianisu Rutenkovi jsem v zápase chytil snad tři střely a on se na mě ani nechtěl dívat, měl jsem pocit, že mám navrch. Pak už to bylo celé v euforii.“
Kolikrát ji ještě v dresu národního týmu zažije? Byť letos Štochlovi bude už 39 let, končit nehodlá. Zatím ne.
„Věk neřeším, základní je pro mě motivace,“ nastiňuje. „Chci hrát, dokud mě házená baví a shledávám smysluplným hraní na vrcholné úrovni. Pokud trenéři i já budeme mít pocit, že mám mužstvu co dát a přinést, odpovím vždycky ano.“
