Bude to ještě někdy takové jako s Polozem? Vyhrály jste všechno včetně Challenge Cupu.
Nedá se to takhle říct. Udělal tady obrovský úspěch, strašně ho to v Mostě bavilo, holky taky. Jakýkoli trenér sice bude mít těžké tyhle úspěchy obhájit, ale Černí andělé jsou tak na špici a tak známí v Evropě, že to klidně možné je. Protože je tady silný kádr.
Jak jste odchod Poloze prožívala?
Hodně emotivně, jsem tady jedna z nejstarších. Měla jsem k Dušanovi házenkářsky nejblíž. Proto mě to strašně mrzí. Neříkám, že to byla chyba, ale v polovině sezony se trenér nemění. To se prostě nedělá. Většina holek to nesla těžce, ale jsme profesionálky a musíme se s tím vyrovnat. Je to rozhodnutí vedení klubu, a že oni se nemůžou normálně dohodnout, za to já nemůžu. Mezi vedením a Dušanem vázla komunikace.
Obrečela jste to?
Spousta holek je tady kvůli němu, i já. Že končí, jsem se dozvěděla jako první z hráček. O den dřív. Musela jsem to držet v tajnosti, takže jsem byla myšlenkami úplně v háji. A užívala jsem si poslední zápas s ním na lavičce. Obrečela jsem to jak doma, tak v autě, tak když nám to pak oznámil. Ten chlap mi dal tolik jak házenkářsky, tak lidsky, že mě to všechno strašně mrzí.
Nový kouč Ľuboš Hudák nastoupil v pondělí. Jak na vás působí?
Stručně jsme se přivítali. Řekl, že chce navázat na naše úspěchy, jít s námi na titul. Měli jsme na seznamovacím tréninku různé hry a fajn cvičení na běhání. V týdnu si s každou hráčkou zvlášť sedne, abychom se víc poznali. Vím, že byl vynikající hráč, vede slovenské juniorky, určitě nám má co dát. S mladými holkami ve Veselí udělal pokrok.
S provizorním koučem Hanusem jste dvakrát vyhráli. Úleva?
Všichni nás upozorňovali, že to nebude vzhledem k té situaci snadné. I já s Luckou Súkenníkovou a s Jiřím Hanusem jsme holky připravovali, že ve Veselí i doma s Porubou to budou těžká utkání. Ale pořád jsme pokračovaly ve hře, co nás naučil Dušan Poloz, to nešlo rychle změnit. Hrály jsme jako dřív.
A budete i dál?
Zatím jsme jely Dušanův styl. Samozřejmě do toho musí nový trenér přinést něco nového, ale nesmí nás úplně rozhodit v půlce sezony. Potom si myslím, že bychom nějakou medaili určitě uhrát mohli.
Jako asistentka jste měla hodně perné období. Jaké to bylo?
Dušan byl se slovenským nároďákem pryč a já vedla tréninky celý listopad, půlku prosince. Do toho jsem řešila tuhle strašnou situaci. Ty dva měsíce byly nesmírně náročné. Teď to doufám přejde všechno na nového trenéra, já mu budu jen radit, kdo kdy kde hrál, protože nás asi moc neviděl. Není jednoduché trénovat ženské. Musíte vědět, kterou pohladit, kdy co vysvětlit, kdy zakřičet. Bude strašně důležité, jestli se to s námi naučí.
A vás trenéřina láká?
Dělám si trenérskou licenci B, začátkem února mám zkoušky, velká výzva! Bavilo mě strašně moc, když jsem holky vedla. Bála jsem se toho, že budou říkat: Jo, to je jenom Péťa, to bude v pohodě. Ale musím říct, že všechno odmakaly skvěle. Snažily se mě přemlouvat, ale byla jsem tvrdá, stála jsem si za svým. Měla jsem danou činnost od Dušana, sama jsem si k tomu vymýšlela cvičení a rozhodovala, jak budou řazená. Kolikrát jsem pak přijela domů a nadávala si, že jsem to s tou dřinou přehnala. Ale to se stalo tak třikrát. Takže dobrý.
