„Není se čeho bát, Rostov je klidná oblast,“ ubezpečil Rudolf Jung, manažer Černých andělů, kterým sobotní domácí remíza 25:25 se švýcarským Brühlem zajistila postup do 3. kola evropské soutěže. Venku totiž vyhráli 27:21.
Jung původně navrhl Ruskám, ať se oba zápasy odehrají v Mostě. Jenže soupeřky zase chtěly, ať u nich. A tak platí původní program, tedy 15. nebo 16. listopadu v Rostově a týden nato v Mostě. „Jen u nich se to uhrát nedá, navíc bychom holkám vyslali signál, že na postup rezignujeme,“ zamítl Jung variantu dvojzápasu v Rostově.
Nechtěl ani ochudit mostecké publikum o špičkového soupeře. „Je to vedoucí celek ruské ligy s kupou legionářek. Možná nejsilnější tým, co u nás v hale byl!“ I pivotka Petra Vítková o síle Rostova ví: „Letos ještě neprohrály, ruská liga je strašně kvalitní, dva roky se ji snaží zvednout. Mám v Rostově dvě bývalé spoluhráčky z Černé Hory, když jsem hrála v Podgorici. Bude to házená úplně z jiného soudku, jsou silové, tvrdé, určitě i rychlé. Bude to pro nás srovnání, jak na tom jsme se zbytkem světa.“
Teď jen nabudit hráčky, ať se soustředí jen na sport. „Rusko moc nemusím. Z mládí a z totality. Nebudu říkat, co se stalo. Taky se mi tam moc nechce. Ale těším se na vrcholovou házenou, budu se to snažit dostat i do holek,“ vytyčil si psychologický úkol trenér Dušan Poloz. „Proti evropskému týmu se pokusíme o překvapení. Loni nás vyřadil finalista Esbjerg a nebojím se říct, že Rostov bude ve finále Poháru EHF taky. A nebo my.“
Manažer Jung se snaží situaci odlehčit černým humorem. „Pro propagaci klubu by bylo dobré jet autobusem, u Mariupolu by nás ukrajinská armáda předala vzbouřencům, ti by nás dovezli na ruské hranice, kde by si nás převzali ruští vojáci. Píár by to bylo obrovské, ale u holek ani klubu jsem se nesetkal se vstřícnou reakcí,“ žertoval.
Už vážně dodal, že přelet nad válečnou zónou nehrozí, neboť Andělé si vybrali vnitrostátní linku přes Moskvu. „Mně to neděsí. Rostov je u Černého moře, lepší než na Sibiř, kde jsou sněhové závěje. Nemáme to jako muži Plzně, kteří hráli pod Uralem,“ podotýká Jung; cestování spolkne nad rámec základních nákladů 280 tisíc korun. Letenka vyjde na 12,5 tisíce na osobu, k tomu 2,5 tisíce za víza.
„Je to dražší než jindy. Zkusíme sehnat partnera, 2. kolo jsme měli pod patronací hejtmana kraje, dostali jsme 200 tisíc.“ Na postup přes Švýcarky se nakonec české mistryně nadřely. Od soupeřek si dovezly šestigólový náskok, Brühl však vedl v 1. i 2. půli o tři branky. „Dvakrát jsme přežili klinickou smrt,“ odfoukl si Poloz.
Oslabené i zesláblé, ale stále silné, tak se hráčky předvedly. Oslabené kvůli zraněním Růčkové, Jeřábkové, nemocím Weisenbilderové, Bezpalcové a poporodní regeneraci Borovské. Zesláblé chřipkou, která se prohnala mosteckou kabinou.
Proto ta statečná srdce. Vždyť Poloz poprvé v kariéře mezi dvěma zápasy nenařídil trénink. Po návratu ze středeční partie v Olomouci půlka týmu ulehla. „Kdybychom trénovali, možná jsme to fyzicky neuhráli,“ myslel si kouč Andělů. Zvlášť když kádr je teď o dost tenčí než dříve.
„Oproti loňské sestavě nám i kvůli odchodům Martinkové, Beňuškové a Vaňkové chybí sedm spojek. Stát se to jinému interligovému týmu, nevím, zda dohraje soutěž,“ podotkl Poloz.
Marodi? Bezpalcovou trápí pásový opar. „Ani další brankářka Müllnerová nevypadala úplně zdravě. Nevím, kdo přijde v pondělí na trénink. Přitom v úterý hostíme ŠKP Bratislava a o víkendu jedeme na trip Michalovce a Prešov. Růčková s Jeřábkovou by tam už mohly hrát, Weisenbilderová ne; s trombózou se nedá hazardovat, na podzim už nebude. Látáme to různě, holky nastupují na nezvyklých postech, kde v životě nehrály. Přesto máme 7 bodů v interlize a jsme ve 3. kole Poháru EHF, to je krásné, ne? Bojujeme jako lvi!“
