Není bůhvíjakou čahounkou, vždyť měří 169 centimetrů - to je na spojku docela málo i v ženské házené. Ale Nora Mørková si z toho nic nedělá. Ba naopak. Dokazuje, že každý zdánlivý handicap lze překonat.
„Oproti jiným jsem malá. Nikdy nebudu střílet z deseti metrů, proto to ani nedělám, ani netrénuju. Místo toho využívám své silné stránky,“ říká sama. „Nikdy se nevzdává. Nikdy se nebojí. Pokud mine deset střel po sobě, stejně se odhodlá k jedenácté, kterou pak rozhodne,“ uvedl Thorir Hergeirsson, islandský kouč norského družstva.
Líčil to již v dešti konfet, neboť Norky zase jednou v házené pokořily veškerou konkurenci. Poté, co skončily na olympiádě v Brazílii „až“ bronzové, dodaly glejt tomu, že v Evropě nemají sobě rovné. Z posledních sedmi kontinentálních šampionátů mají oslnivou bilanci šesti zlatých a jednoho stříbra; jejich panování nalomily pouze Černohorky v roce 2012.
„Je to úžasný pocit,“ líčila 25letá Mørková po finálovém triumfu 30:29 nad Nizozemskem - favoritky se nadřely více, než se čekalo. „Několikrát jsme už jim do rakve mohly zatlouct poslední hřebík, jenže se nám nedařilo ve skóre odskočit. Ale pořád jsme si věřily. Jsem hrozně šťastná.“
Mørková je bez přehánění světová hráčka: nebojácná, dynamická, rychlá i silová. Přitom má za sebou hned šest operací (po třech na každém koleni) - a každý návrat bolí víc a víc. „Bylo to vážně těžké. Ale spousta lidí mi pomohla,“ popisuje. Pomohla jí i sezení s mentálním koučem; od té doby už nechce dávat najevo vztek či smutek, aby spoluhráčky neovlivňovala negativními emocemi.
A daří se jí to skvěle.
Individuálně má za sebou totiž tahle levačka rok snů. Pravá spojka dala v Riu 62 branek, na Euru ve Švédsku jich stihla 53, což jí v obou případech zajistilo roli královny střelkyň. Na šampionátu i v posledních dvou ročnících Ligy mistryň patřila do All-star týmu. No a ve finále s Nizozemkami stihla rovnou 12 gólů.
„Už bylo na čase,“ usmála se a skromně líčila: „V zápase bylo hodně vyloučených, a tak se přede mnou často otevíraly příležitosti.“
Kvůli tomu, co umí, od letošního léta hraje za maďarský velkoklub z Györu, šampiona Ligy mistryň z let 2013 a 2014. „Opouštím Norsko s těžkým srdcem. Naučila jsem se tu o házené všechno, ale chci zkusit nové výzvy, chci zažít život v jiné zemi,“ líčila po podpisu smlouvy s gigantem.
Mørková má dvojče Theu, rovněž úspěšnou házenkářkou, ještě větší radost ale rodině dělá ona sama. Znovu připomeňme, že je jí pouze 25 let - a už je mistryní světa, trojnásobnou evropskou šampionkou a má olympijský bronz.
Což je velmi symbolické vzhledem k jejímu příjmení a nenápadnému tetování, které má na pravém předloktí. „Bez tmy bychom nikdy nespatřili hvězdy,“ stojí na na něm - „mørk“ přitom v norštině znamená i „tmavý“.
A nebýt Mørkové a jejích představení na hřištích, byla by ženská házená rozhodně chudší o hvězdu, která září jasným světlem a vítězí na všech frontách.