Úplným nováčkem v reprezentaci Jan Landa nebyl, ale na premiéru v ostrém zápase čekal až skoro do třiceti. Šance přišla ve chvíli, kdy už sám přestával věřit, a teď tahle pohádka může vygradovat. Češi i díky němu uspěli v kvalifikaci s Turky, a pokud zvládnou i play-off, může si urostlý tvrďák zahrát na mistrovství světa!
„Je to strašně daleko, ale kdyby se tohle povedlo, nedá se vůbec popsat, co by to pro mě znamenalo. Už teď jsem si strašně užíval každý den, je to takový můj splněný dětský sen,“ vyznal se Landa.
Jan Landa na mistrovství světa, jak vám to zní?
Úplně neskutečně. Je to ještě pořád strašně daleko, navíc akceptuju, že zaprvé ještě musíme někoho porazit v baráži a zadruhé že v týmu už budou Filip Jícha s Pavlem Horákem. A kdo ví, jestli tam pro mě ještě v tu chvíli bude místo. Zastupoval jsem vysoké hráče, což oni oba jsou, oba umějí super bránit. Jsou to špičkoví světoví házenkáři, tak bude zcela srozumitelné, když se do kádru nevejdu. Je tam spousta neznámých, ale pokud by se obrátily v můj prospěch, tak by to bylo prostě nejvíc, co by mohlo být.
Moc sportovců nemívá reprezentační premiéru skoro ve třiceti. Věřil jste ještě?
Nebyla to úplně premiéra, asi před pěti lety jsem byl v béčku nároďáku, což byla taková přípravka pro áčko. Takže nějaké zápasy za mužskou reprezentaci mám, byť ne za ten hlavní výběr. Že se dostanu až tam, v to jsem už rozhodně nevěřil. Nakonec jsem to dostal jako takový pěkný vánoční dárek.
Jak jste si užil výhru nad Turky v kvalifikaci o MS?
Žiju z toho do teď, i když už samozřejmě zase sedím v práci a člověk se potkává s klasickou realitou. Bylo něco fantastického, co ukázali diváci ve Zlíně, takovou parádu! Přál bych každému, aby si to aspoň jednou zažil. V tom se hraje úžasně a ani chvilku jsme si nemohli myslet, že bychom to neurvali. Nicméně Turecko skutečně hrálo hezkou házenou, rozhodně to nebyl slabý soupeř.
Asi vás nepřekvapila ani vypjatá atmosféra duelu.
Turci jsou horkokrevný národ a my věděli, že když je dostaneme pod tlak, nejen co se týká výsledku, ale i takového toho lehkého provokování, že to neustojí. Což se potvrdilo. Emoce jim strašně škodí, naopak jsem rád, že my udrželi hlavy chladné a dotáhli jsme to do vítězství.
Byl to jeden z top zážitků ve vaší kariéře?
To byl celý ten reprezentační blok. Už kemp v Polsku, kde jsem hrál v hale pro 5 000 lidí, pak ve Švédsku bylo taky vyprodáno, přišlo nějakých 7 000 lidí. Pro hráče z extraligy jsou to neuvěřitelné zážitky. Nutí vás to předvádět výkony, o kterých snad ani nevěříte, že ve vás jsou. A atmosféra ve Zlíně, ta byla skutečně elektrizující. Když to řeknu hloupě, tak kdybych dneska skončil s házenou, tak už jsem si splnil všechno, co jsem potřeboval (smích).
Když vás trenéři národního mužstva pozvali na přípravný kemp, prohlásil jste, že chcete předvést něco okouzlujícího. Asi to vyšlo.
Chtěl jsem předvést něco, aby si mě trenéři vybrali, takže to asi ano. Byl jsem z toho strašně příjemně překvapený, opravdu jsem v to nevěřil, ani když jsem tam jel. Strašně jsem si to přál, ale říkal jsem si, že to by muselo už být, aby mě vzali i na kvalifikaci. Přece jen ten můj věk a tak... Ale snažil jsem se tu šanci chytit za pačesy. A doufám, že možná se mnou trenéři dokonce počítají i dál.
Jaká byla atmosféra v českém národním týmu?
Ty tři týdny, co jsem tam skoro bez přestávky strávil, byla úplně fantastická. Jsem strašně rád, že to tam funguje, protože jenom s dobrou partou se dokáže udělat takový výsledek jako proti Turecku. Kdyby to tam nefungovalo, tak to prostě neuhrajeme, protože to byl fakt stoprocentní týmový výkon.
Mluvili s vámi trenéři po zápase s Turky? Máte signály, že s vámi počítají dál?
Nějaké signály tam byly, v dubnu je další kemp, nicméně člověk nemá nikdy nic jistého. Může do toho vstoupit zranění, aktuální forma, přece jen, bude se mezitím tři měsíce hrát. Ale nějaký signál tam byl a rozhodně je to pro mě impuls, abych na sobě nepřestal pracovat. Abych se tam mohl ještě jednou podívat.
Jakou šanci budou mít Češi v play-off o mistrovství světa?
Naděje umírá poslední, schůdné to je vždycky. Samozřejmě bych si přál někoho z těch v uvozovkách slabších soupeřů, když nás posílí Pavel Horák s Filipem Jíchou, tak kvalita toho týmu zase bude někde jinde a jsme schopni porazit spoustu týmů v celé Evropě. Pokud dostanete Maďary, Francii, Dány, tak s nimi by to asi bylo složité. Nejsme nasazení, to nás taky staví spíš do role outsiderů. Ale rozhodně nedáme nikomu nic zadarmo.
Co na váš úspěch říkali vaši spoluhráči z Lovosic?
Všichni mi drželi palce, fandili, posílali esemesky. Nejen kluci, ale plno lidí z Lovosic se ozývalo, taková podpora vám vlévá sílu do žil. I lidi kolem mé práce, třeba někteří klienti mi napsali a popřáli. Je vidět, že jsem tím pár lidí naočkoval. (smích)
Abyste zůstal v reprezentaci, budete potřebovat udržet si výkonnost. A hodilo by se vám, kdyby i vaše Lovosice šly v extralize nahoru. Zvednou se po nepříliš dobrém podzimu?
Až se uzdraví Jirka Motl s Dominikem Mikem a budeme zase kompletní, tak ta naše síla zase bude někde jinde. Zejména v obraně a v přechodu do útoku, v tom nám tihle kluci chyběli nejvíc. A já věřím, že s nimi zase budeme trápit i ty nejvýš postavené týmy v tabulce. Moc jsem se teď s kluky neviděl, ale co vím, tak toho dost naběhali a naposilovali, teď už začínáme s míčem, o víkendu hrajeme tři přípravné zápasy, takže jsem vlastně přišel na tu ideální část přípravy, nemusel jsem se trápit s tím běháním. A samozřejmě je pro mě velká motivace, abych se ještě dál zlepšoval. Když člověk dostane pozvánku do reprezentace, je to zase takový ten nový impuls, abych na sobě víc makal. Prostě do toho jdete jinak, než když tomu už nevěříte.
