Deset let v jedné zemi a z toho osm let na jednom místě se najednou smrsklo do pouhého týdne. „Musel jsem se odevšad odhlásit a všude dát výpověď. Měl jsem s tím trošku problém to přiznávám,“ říká házenkářské eso Filip Jícha.
V úterý 18. července se postaral o velký sportovní přestup léta a podepsal smlouvu s Barcelonou. Dal sbohem bundeslize, kde válčil od roku 2005, posledních osm roků strávil ve vesničce Melsdorf u Kielu, v jehož barvách dobýval Evropu. „Pro rodinu je to takové sportovní dobrodružství,“ říká 33letý Jícha.
Hodně mu pomohlo, že fanoušci Kielu si své hvězdy a kapitána cení; žádná obvinění ze „zrady“, na sociálních sítích se naopak množí pozitivní vzkazy a přání všeho dobrého. Ale změn je pořád dost.
„Vždycky jsem říkal, že dům přestěhovat nemůžu, nechci,“ popisuje loučení s místem, kde strávil osm let a přivítal do života dceru Valérii i syna Vincenta. „A nakonec to nějakým způsobem šlo. Ač jsem typ, co si věci skladuje a velmi nerad se jich zbavuje, neboť k nim má emoční vazbu, nakonec jsem toho spoustu rozdal. Zbavil jsem se nábytku, na kterém mi záleželo – a je mi líp. Uzavřel jsem jednu kapitolu.“
A když je řeč o dětech: starší ratolest zrovna měla nastupovat do školy. „Tři týdny předtím jsem ji musel oznámit, že sice do školy půjde, ale v Barceloně. Moji dceru to ovlivnilo asi nejvíce, ale kotvu má v rodině, ne v daném městě,“ říká Jícha a oceňuje technologie 21. století, třeba mobilní aplikaci WhatsApp: „Moderní děti... Všechny kamarádky už si založily skupinu a nahrávají si hlasové zprávy, jak se mají rádi a jak se uvidí. Zůstávají v kontaktu.“
Co teď reprezentačního kapitána čeká? Od středy je v Barceloně, ještě jako marod odletí na mistrovství světa klubů do Kataru, úvodních čtrnáct dní stráví na hotelu.
Poté už se přesune do nového, opravdového domova.
Místo v legendárním klubu a aktuálním vítězi Ligy mistrů mu uvolnil odchod francouzské superstar Nikoly Karabatiče, jehož má nahradit. Tedy na hřišti: „Nikola měl byt úplně v centru, to není můj šálek čaje. Budeme bydlet jižně pod Barcelonou, mimo město, čtvrt hodiny autem do tréninkového centra.“
Výhody vrcholových sportovců v takovýchto případech jsou zřejmé, to Jícha neskrývá. „Přijedu do hotového. Přesunout dům z Kielu do domu v Barceloně budou mít víc na starosti jiní členové rodiny včetně mých rodičů. Mým jobem je soustředit se na to, abych se uzdravil.“
Zato jiné povinnosti se nevyhne. Po němčině teď musí zvládnout španělštinu. „Komunikace je extrémně důležitá, první tři měsíce do toho budu muset šlápnout,“ říká, ale hned se culí, že zatím tempo nepřehání: „Začal jsem tak, že jsem si stáhl čtyři aplikace do chytrého telefonu a požádal kamaráda, aby mi zakoupil učebnici pro samouky. Z tohoto pohledu se budu muset začít hodně učit, hodně studovat.“
Barcelona ale pochopitelně nabízí maximální servis. Jíchovi pomohla s hledáním bydlení a stejně tak mu nyní nabízí učitele. „I pro ně je to důležité. Španělsky umím úplné minimum, na začátku si budu pomáhat angličtinou,“ plánuje. „A pokud mezi sebou ostatní nebudou mluvit jenom katalánsky, bude to od nich hezké.“
