V případě manželů Jeřábkových z Plzně vyšla ta druhá možnost. Jaroslav Jeřábek hrál prvoligový fotbal. Začínal v Blšanech, pak ale přestoupil do prvoligové brněnské Zbrojovky, nejvyšší soutěž si zahrál ještě v dresu pražských Bohemians. A působil i v tehdejší Škodě Plzeň. Jeho manželka Romana závodně běhala, zazávodila si dokonce i s legendou Jarmilou Kratochvílovou.
Když společně založili rodinu, narodili se jim dvě děti – Jakub a Markéta. Z Jakuba je dnes skvělý hokejista, šikovný obránce, který na jaře dlouho bojoval o nominaci na světový šampionát v Praze. Unikl mu jen o vlásek. Ale příští týden vyrazí s národním týmem na turnaj Karjala do Finska. Sestra Markéta je oporou mosteckých házenkářek a také ona se stále více zabydluje v české reprezentaci. Navíc v rámci domácích soutěží vystoupali oba až na vrchol – 24letý Jakub získal titul s plzeňskou Škodovkou v roce 2013. Jeho o čtyři a půl roku mladší sestra Markéta, ač odchovankyně plzeňské házené, slavila titul s Černými Anděly v minulé sezoně.
Odmala je rodiče vedli k jedinému. „Rodiče sledovali každý náš trénink. Táta byl vždy můj největší kritik. Když se mu zdálo, že nehraju dobře, tak se mnou třeba celý víkend nebo do dalšího zápasu nemluvil,“ vzpomíná Jakub Jeřábek s tím, že to ho vždy vyburcovalo k lepšímu výkonu. Když to štvalo tátu, byl smutný i on. „Dodnes ho musím při Markéty zápasech uklidňovat, protože všechno strašně prožívá,“ doplňuje.
Zlomená ruka? Obklad to spraví
Na druhou stranu, nebylo to vyhrocené až na hranu. „Nikdy to ale nebylo tak, že když skončím s házenou, nastane konec světa. Navíc jsme oba vystudovali střední školu, nechtěli jsme spoléhat jen na sport,“ říká Markéta.
Zatím jim sportovní kariéra šlape výtečně. Ale jednoduché to nebylo. Jak dnes s úsměvem vzpomínají, jejich mamka při výchově netrpěla žádnou přecitlivělostí. „I když jsme měli zlomenou ruku, tak nás uklidňovala, že to obklad a mastička přes noc spraví. Možná kdyby nám upadla hlava, tak nás pošle do nemocnice,“ smějí se „Jeřábci“.
Možná proto to i v poměrně nízkém věku dotáhli ve vrcholovém sportu tak daleko. Výhodou je určitě i to, že si společně více rozumí, navzájem se podporují a fandí si. Otázce, kdo je z obou reprezentantů slavnější, se oba jen smějí a navzájem doporučují toho druhého.
„Markéta je pevnou součástí nároďáku. Dokonce bych řekl, že v něm začíná hrát první housle,“ argumentuje Jakub. „Na začátku listopadu je první turnaj Euro Hockey Tour. Já jsem přesvědčená, že Kuba se tam předvede. Navíc hokej je u nás rozhodně populárnější než házená, takže odpověď je jasná,“ reaguje Markéta.
Sportovní prostředí toho druhého znají dokonale. „Kuba určitě musí brzy zkusit zahraničí. Kdyby nevyšla NHL nebo Rusko, tak by měl vyrazit na pár let do Švédska nebo Finska,“ plánuje Markéta. To samé tvrdí Jakub. „Hlavně chci, aby se házenou bavila jako doteď a aby poznala kus světa.“
Házená je jako ragby
I jejich rodiče sledují všechny zápasy dětí, hokejové v Plzni i házenkářské v Mostu. Přes léto jsou prý nervózní, když nemůžou nikomu fandit. Když mají mladí reprezentanti srovnat, který z jejich sportů je tvrdší, shodnou se. „Puk na nás sice letí rychlostí i 180 kilometrů v hodině, ale máme výstroj. Házená mi přijde jako ragby,“ říká Jakub, který v české nejvyšší soutěži „odkroužil“ už přes 300 utkání. Markéta přikyvuje. „Já můžu od soupeřky dostat kolenem prakticky kamkoliv a v plné rychlosti,“ uvádí.
Pokud to jde, vzájemně navštěvují zápasy toho druhého. „Jakmile je příležitost, tak se podporujeme přímo z hlediště. Já mám na stadionu alergii na lidi, kteří nadávají, že to hokejistům nejde. Ráda bych je viděla na ledě v dresu,“ ulevuje si Markéta. Nejednou jí prý zatrnulo, když Jakuba ostrým zákrokem srazil soupeř k zemi. S obavami sledovala, když ho při jednom ze zápasů odnášeli z ledu. „Málem jsem brečela. Doma mi pak řekl, že už toho měl plné zuby, nemohl ani bruslit, tak se nechal odnést.“ uvádí s tím, že na tribuně pravidelně sedí i jejich rodiče.
„Posouváme se na lavici podle hry, kterou na ledě předvádí Kuba se Škodovkou. Jezdíme s nimi doprava, doleva, tlačíme je do útoku i zpátky do obrany. Takže hrajeme všichni,“ směje se Markéta, která prakticky vyrůstala na zimním stadionu. „Mamina chodila na všechny Kubovo tréninky. Takže mě tam brala s sebou v nosítku. Myslím, že jsme s mamkou nevynechaly ani jeden trénink,“ uvádí 19letá házenkářka.
Děda by prý ze mě měl radost
Nechybělo mnoho a chodila Jakubovi fandit na fotbalové hřiště. Po vzoru otce vyrůstal od narození v dresu Barcelony a s míčem u nohy. Nakonec u něj ale převládly geny prarodičů. Jakubova babička krasobruslila. „Navíc jsem se ve dvanácti letech dozvěděl, že můj skutečný děda, který zemřel, když mojí mamině byly tři roky, hrál hokej za Škodovku. Vždycky, když potkám na zimáku pana Trachtu (bývalý obránce, později uznávaný kouč Plzně a nyní trenér mládeže Škody, pozn. aut.), tak mi říká, že by ze mě měl děda radost,“ uzavírá Jakub Jeřábek.
A co teprve, kdyby to oba jednou dotáhli třeba až na mistrovství světa...