Oba sourozenci tak spolu vyrůstali nejen doma, ale také v halách při trénincích a zápasech. Vždycky k sobě měli hodně blízko, a to doslova – Jan hrává na levé spojce a jeho bratr Lukáš přímo vedle něj na levém křídle.
„Už jako dorostenci jsme se skvěle doplňovali, hráli jsme pořád po boku. Výhodou bylo, že jsme měli stejné myšlení a věděli jsme, jak by se daná situace dala nejlépe řešit v daný okamžik,“ míní Jan Rajnoha.
„Skoro stejně čteme hru, takže nám stačilo se na sebe podívat a hned jsme věděli, co ten druhý bude zrovna hrát. V tomto ohledu jsme vždycky měli značnou výhodu,“ doplnil bratra Lukáš Rajnoha. Při zápasech je diváci z tribuny rozeznají snad jen podle čísla na dresu. Zatímco Jan Rajnoha nosí na zádech číslo 11, Lukáš hraje s trojkou. Jinak jsou ale takřka k nerozeznání, s čímž měl zpočátku problémy i trenér týmu Aleš Chrastina.
„Stačilo nám se na sebe podívat a hned jsme věděli, co ten druhý bude zrovna hrát.“ Lukáš Rajnoha |
„Teď už mají každý trochu jiný sestřih, a když už jsou starší, dají se od sebe lépe rozeznat. V rychlosti je však poznám především podle toho, že každý z nich má jiné boty,“ poznamenal s úsměvem frýdeckomístecký kouč, podle kterého mají oba velký potenciál do budoucna. „Lukáš na křídle by potřeboval více štěstí se zdravím a taky větší tréninkovou zátěž. Dříve některé tréninky nestíhal kvůli škole, nyní zase kvůli práci. Každopádně už teď je dobré křídlo a v budoucnu může být výborný,“ podotkl Chrastina.
Slibné předpoklady do budoucna má podle jeho mínění rovněž Lukášův bratr Jan. „Má sice trochu nevýhodu v tom, že není tak vysoký, ovšem je to takový typický buldok. Šikovný hráč s rychlou kličkou. Potřebuje ještě získat více přehledu ve hře. Pak z něj může být skvělá spojka.“
Za největší úspěch považují dvojčata zisk bronzové medaile v dorostenecké extralize, což je historicky nejlepší umístění tohoto mládežnického výběru Frýdku-Místku. Potom fakt, že se dokázali prosadit v hlavním týmu tohoto klubu.
„Dotyčnému, který si nás splete, okamžitě vysvětlím, jaké rozdíly mezi námi jsou.“ Jan Rajnoha |
Prozatím hrávali oba Rajnohové vždycky za stejný tým. Ani jednomu z nich by však nevadilo, kdyby v budoucnu hráli každý někde jinde a třeba při zápasech nastupovali i proti sobě.
„Bylo by to zajímavé a rozhodně si to dokážu představit. Nebojím se říct, že by Lukáš mohl v budoucnu někdy hrát i proti mě. Přál bych mu to, protože je potřeba sbírat nové zkušenosti i někde jinde a rozvíjet je,“ řekl Jan Rajnoha. „Taková změna by ani jednomu z nás moc nevadila. Vždyť se doma vídáme denně a občas trochu klidu od bráchy není na škodu,“ směje se Lukáš.
Fakt, že oba dva bratři házenou milují, dokazuje i to, že se spolu baví o zápasech i doma. „Když je možnost, díváme se i na naše zápasy a probíráme, co jsme udělali špatně, jak jsme se měli zachovat jinak a lépe,“ shodli se.
Vzhledem k tomu, že oba bratři spolu chodili po celou dobu základní školy do jedné třídy, pletla si je vždy spousta spolužáků. A nejen oni.
„Občas s tím má problém i taťka s mamkou,“ upozornil Lukáš Rajnoha. Jeho bratrovi to zpočátku tolik nevadilo, ovšem postupem času mu to přelezlo přes hlavu, jak sám říká. „Teď už to tolik neřeším. Většinou se nad tím pousměji. Dotyčnému, který si nás splete, ale okamžitě vysvětlím, jaké rozdíly mezi námi jsou a jak nás může poznat. Pro případ, aby se to příště neopakovalo.“
