Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Lazaret? Házená je bojový sport, ne oplácávání, říká Jung

(ilustrační snímek) | foto: Ondřej Bičiště, MF DNES

10 2018
Černým andělům se polámala křídla, v Evropě tak kvůli zraněním a nemocem nedoletěli do výšin, na jaké nejspíš měli. O víkendu ukončí házenkářky Mostu účinkování ve skupinové fázi Poháru EHF, příště už Liga mistrů?

„Možná ano, ale musíme zase vyhrát český titul, což nebude jednoduché,“ uvědomuje si klubový manažer Rudolf Jung. Jeho Andělé v sobotu opustí evropskou scénu zápasem na půdě norského Larviku.

Proč jste nepostoupili dál?
Přepadla nás spousta zranění, máme velikánskou marodku. Jak jsme byli na začátku nastartovaní, tak se nám nepodařilo skupinu zvládnout. Je to dané opravdu velkým výpadkem hráček.

Na kdyby se nehraje, ale jak by to vypadalo v plné síle?
Ve švédském Höörsu jsme vedli až o sedm gólů, skoro celou 2. půlku zápasu, pak se zranila Markéta Jeřábková a ony otočily na konci. Spousta holek bojovala s virózou, Jeřábková s Borovskou musely na operaci, jeden velký lazaret.

Měli jste na postup?
Určitě. Byl reálný. S norským Larvikem jsme doma remizovali, s rumunským Zalau dvakrát prohráli, přitom to byl podle mě nejslabší celek skupiny. Mít plný tým, byli jsme favorit skupiny.

Takže jak Evropu hodnotíte?
Je to úspěch. Chceme se objevovat v jarní části pravidelně, jsou to zkušenosti. Hrají nám sedmnáctileté holky, snad se to vrátí v budoucích sezonách. Kvalita našeho kádru je ohromná, máme ho doplněný mladšími hráčkami. Bohužel zranění jsme si vybrali během pár dní, přitom předtím se nám vyhýbala.

Máte všechny posty zdvojené, ale stejně to nestačilo. Proč?
Kádr je široký, ale ne až tak, jak by se mohlo zdát. Doplněný je mladými holkami. Ale zase když máme nejkvalitnější dorostenky v republice, které všechny poráží o 25 gólů, bylo by hloupé nedávat jim příležitost. Musíme to brát tak, že házená je bojový sport, žádné oplácávání. Jsou tam vždycky velké ztráty.

A co finanční ztráty z poháru?
Náklady jsme pokryli i díky městu, finančně to klub nepoškodilo.

Dalo se něco i vydělat?
V Poháru EHF nejsou prémie, jen náklady. Skupina nás vyšla přibližně na milion korun, předtím každé kolo zhruba na čtyři sta tisíc.

Neseberou vám teď evropské kluby některou z opor?
Můžou. Třeba Markéta Jeřábková měla nabídku, ale teď je zraněná. My bychom chtěli holky v Mostě udržovat dlouhodobě, snažíme se nabídkám z Evropy bránit. Někdy jsme úspěšní, někdy ne.

A nesáhnou po Jeřábkové, nejlepší české střelkyni na mistrovství světa, navzdory operaci?
Záleží na klubu, ale jen my bereme hráčky zraněné, viz právě Markéta. A pracujeme na nich dlouhodobě. Takže její odchod nepředpokládám, ale může se stát cokoli.

Jak čelit nabídkám z ciziny?
Házená není o velkých penězích. Když holky ve dvaadvaceti odcházejí do zahraničí, chtějí se naučit jazyk, hrát jinou soutěž. Nebo mají druhou možnost. Zůstat tady, začít pracovat a kombinovat to s házenou. Většinou jsou to vysokoškolačky, chtějí si budovat profesní kariéru.

Naposledy vás nepustili do Ligy mistrů, co v další sezoně?
Máme příslib, že bychom ji mohli hrát. Ale nejdřív musíme získat českého mistra. Bude záležet, jaký budeme mít kádr, jestli někdo odejde, kdo bude končit. Musíme se rozhodnout do konce května.

Co nevyhovující hala?
Byla naším handicapem, ale už jsme to nějak vykomunikovali s EHF (Evropská házenkářská federace), snad by nás mohli vzít.

Co jste vyjednali?
Je to diplomacie. Vyčítali nám, že jsme se mohli předloni přihlásit do Ligy mistrů, a nepřihlásili jsme se. Vysvětlovali jsme jim, že jsme na to neměli tým. Možná nás donutí hrát na nějakém zimním stadionu. Nabízí se Litvínov, možná i Most, protože má tribuny taky z obou stran, což je požadavek EHF, který naše hala nesplňuje.

V česko-slovenské interlize můžete pomýšlet na zlato, láká vás?
Budeme se pořád připravovat na českého mistra, to je nejdůležitější. Základní část interligy je přípravou na české play-off, zvlášť když máme ohromný lazaret a nevíme, co bude za pár dní, za týden. Můžeme dohrávat skoro s dorostem.

Proč je český titul víc?
Protože nás posouvá do Ligy mistrů a evropských pohárů. Interliga je specifická, my hrajeme tři čtyři soutěže za rok, což je ohromná zátěž. Nemůžeme být na každém zápase na sto procentech. Házená je opravdu bojový, tvrdý sport. Podle mě na nejvyšší úrovni se dají odehrát tři, maximálně čtyři zápasy za měsíc. Musíme něco vždycky obětovat. Letos jsme obětovali interligu, abychom byli ve skupině Poháru EHF, to je cennější.

Zůstane slovenský trenér Peter Dávid i pro příští sezonu?
Měl by zůstat, není to podepsané, ale domluvené ano. Představuji si, že bychom měli hrát trošičku jinou házenou, než zatím produkujeme. O tom se budeme bavit s trenérem, chci hrát víc do rychlého protiútoku se zabezpečenou obranou.

Dávid: Měli jsme na postup

Možná je to odměna za trable, jimiž házenkářky Mostu procházejí. Zraněními a nemocemi zdecimovaný tým Černých andělů sice ztratil naději na postup ze skupiny Poháru EHF, v domácí interlize se ale po řád rve o titul. A to díky šťastné středeční domácí výhře nad Porubou, kterou zařídila trefou v poslední vteřině zápasu Petra Maňáková.

„Je úžasné, že se najde hráčka, která to v této fázi vezme na sebe. Navíc, když sotva vstala z postele a má za sebou minimum tréninků. Za výhru jsme neskutečně šťastní,“ slavil po vítězství 20:19 mostecký trenér Peter Dávid.

Jinak je to ale pro Anděly spíš chmurné období. Těšili se, jak si poprvé v historii zahrají skupinovou fázi Poháru EHF a z prvních zápasů bylo zřejmé, že by mohli pomýšlet i na postup. Jenže pak je začaly klátit nemoci a zranění.

„Dolehla na nás tvrdá realita, prostě nedokážeme vykompenzovat tolik výpadků. Naposledy proti Höörsu jsme poslali v podstatě tři hráčky rovnou z postele, další byly zraněné. Drželi jsme se část zápasu ve hře, ale nemáme takovou kvalitu kádru, abychom mohli tak zvučné soupeřky porážet,“ říkal kouč po domácí prohře se švédským Höörsem 19:31, která rozhodla o tom, že Andělé skončí ve čtyřčlenné skupině poslední. „Je to velká škoda. Jsem tady přes dva roky a nikdy jsem nezažil tolik výpadků klíčových hráček. Je to pro nás sportovní tragédie, že se to stalo zrovna v tomto období. Už dávno totiž víme, že jsme mohli z této skupiny postoupit, ale muselo by do sebe všechno zapadnout.“

A to se nestalo. Postupně vypadly ze hry opory Borovská, Jeřábková či Maňáková, na chvíli Szarková. A naposledy Šípová. „Shodou okolností ji zranila stejná hráčka jako Jeřábkovou, byla to hodně podobná situace. S velkými bolestmi musela do nemocnice. Snad nebudou chycené křížové vazy, to by byla velká brzda v její kariéře,“ modlil se Dávid. Borovská s Jeřábkovou už mají operace za sebou, podstoupily je ve středu. „Pokud budeme mít velké štěstí, Borovská by mohla stihnout play-off. Jeřábková je bohužel mimo hru do konce sezony.“

A to může být problém i pro závěrečné boje v interlize. „Už se Šaľou jsme doma měli velký problém, s Porubou také. Naštěstí jsme zatím vyjma se Slavií neklopýtli, ale bude hodně těžké udržet se v interlize na této úrovni,“ přiznává kouč.

Tento víkend ještě čeká Anděly poslední bitva v Poháru EHF, představí se na půdě norského superfavorita Larviku, s nímž doma ještě v tolik neokleštěné sestavě uhráli remízu; chyběla „jen“ Jeřábková.

„I proto si troufám tvrdit, že kdybychom byli kompletní, tak jsme neuvěřitelným způsobem zamíchali kartami ve skupině. Jenže na kdyby se nehraje,“ ví Dávid. „Naše soupeřky ve skupině disponují velmi širokou kvalitou kádru, u nás je filozofie jiná. Máme družstvo postavené na šesti osmi nosných hráčkách, k nim se snažíme zapracovávat juniorky. Na postup to letos sice nestačilo, ale pro všechny hráčky to byla obrovská škola.“







Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze