"Ještě nám to nedochází. Byli jsme v napětí celou dobu a teď jsme šťastní. Já nemám titul, tak si to užiju," usmíval se spokojený kouč Tomáš Demek.
Štěstím a hlavně obrovskou úlevou zářili také jeho svěřenci. "Měl jsem slzy v očích, když jsem při závěrečné čtyřhře chodil na lavičce. Už se mi do Hradce nechtělo," přiblížil své pocity nejzkušenější z týmu Petr Korbel, který tak dostal perfektní dárek k červnovým 43. narozeninám.
Celkový finálový výsledek 3:1 na zápasy se ale nerodil lehce. Brod si přivezl od soupeře nadějný stav série 1:1. Doma chtěl finále ukončit, takže museli oba duely vyhrát.
To se sice nakonec také stalo, ale nic snadného to nebylo. V pondělí Brod vyhrál 4:2, o úterním třetím a vítězném bodu rozhodla až závěrečná čtyřhra. "Říkal jsem, že to budou řežby, a to se taky vyplnilo. Musím se sklonit před mančaftem, jak se zvedl, i když Peťa nehrál dobře a pak ani Šimi," uznal Demek.
Petr Korbel se totiž zvedl ze samého "dna". V pondělí prohrál oba své duely 0:3, ale o den později povstal z mrtvých: ve druhém zápase zvládl důležitou bitvu s Lubomírem Pištejem s výsledkem 3:1. "Táta mi vždy říkal: Když to jde, tak umí hrát každý. Ale když je člověk ve sr..., tak je těžké se z toho dostat," pronesl Korbel.
Ten obratem na 3:2 dal Josefu Šimončíkovi možnost rozhodující finálový zápas ukončit. Tomu se to však nepovedlo, a tak se podruhé v bitvách o titul šlo do čtyřhry - kterou rozhodl až pátý set.
"Cítili jsme se při ní perfektně, protože jsme ji měli parádně natrénovanou. Pilovali jsme ji," prozradil Pavel Širuček a pokračoval s úsměvem jeho parťák Josef Šimončík. "Takhle to řekneme. Na tréninku jsme ji hráli desetkrát a vyhráli jsme ji jednou. Ale to je jedno."
Po celé dva zápasy hnali brodské stolní tenisty skvělí fanoušci, kteří vytvořili strhující atmosféru. "Diváci byli neskuteční," uznal brodský trenér. Samotní hráči si ji také nemohli vynachválit. "Byli perfektní. Jsou z hokejového prostředí, ale zvykli si na to a fandí férově a slušně," pokyvoval hlavou Korbel.
