Ve sjezdařské rodině jedna hrůza! Malý David chodil domů od sjezdovky kolem můstků a zíral, jak tam kluci, zrovna jako on, létali vzduchem. Velké pokušení! "A druhý syn, mladší Kuba, už chtěl rovnou skákat," smířil se otec. Vznikla další ze skokanských rodin města Harrachova.
Z těchto rodů vzchází generace za generací. Obluzuje je mámivé kouzlo, můstky mají na dohled. Jen tam jít a skočit. Někdy ke slávě. Ve čtrnácti letech se však David zřítil z můstku k těžké zlomenině nohy. Proslulý chirurg Mikula, blahé paměti, ho v Hradci spravil. V červnu chodil, v srpnu skákal.
Snad v každé skokanské rodině jeden pád na můstku překoná v proslulosti všechny jiné a pak se o něm vypráví jako v podkrkonošských pohádkách o strašidlech.
Jiroutkova rodina zapustila v Harrachově kořeny. David se stal trenérem reprezentace, Jakub reprezentantem a otec, předseda TJ Jiskra, předsedou všech skokanů. "Trenéři mi připadají jako politici. Nekomunikují mezi sebou. Každý si tu svou trošku nechává pro sebe," medituje nový předseda. "A výsledek? I ten nejlepší domácí skokan neudělá ve světě nic."
Tak dobře. A co syn David, donedávna trenér reprezentace? Neznal, jak pozdvihnout hlavy, jak nalézt sílu, dynamiku. Otec to ví. Každým skokem, jak se blíží finále, bývají reprezentanti rozviklanější. "I Kuba je toho zářným příkladem," neváhá otec kritizovat druhého syna. "Vyjde mu skok - je nadšený, nevyjde - není s ním řeč, už je jako jiní v poraženecké náladě." A tak mu sehnal za vlastní peníze psychologa.
Co chce homo novus v popředí skokanské obce? Změnit myšlení! "Nemáme drzost vítězství. To nemá tenhle národ na co být hrdý?" Harrachov má osm můstků. Když všude po Krkonoších chátraly a rozpadaly se, tady rostly. Od K-8 pro čtyřleté až po mamuta K-185 pro světovou elitu. A mezi nimi K-11, K-25, K-40, K-70, střední K-90 a velký můstek K-120.
To se jen tak ve světě nevidí! "Za nás, když nějaký kluk neskákal, žádná holka ho nechtěla," vzpomíná Pavel Ploc, osmatřicetiletý harrachovský občan, olympijský medailista. Teď zjara postává pod malým můstkem s umělou hmotou, z něhož se spouští jeho osmiletý Martin. "Hlavně abys měl dopnutý nohy," slyší od táty.
Sotvakdo z rozvětvených skokanských rodů si Harrachov bez skákání dokáže přestavit. "Bez můstků? Harrachov by chátral. Byl by pouze jedním ze středisek jako třeba Vysoké," prohlašuje ředitel mistrovství světa v letech Josef Slavík, z rodiny česko-německých kořenů. "Žít bez Harrachova, bez hor? Mám to v sobě," říká Hubert Riegel, z rodiny skokanského bohatýra, jenž kdysi před půlstoletím statečně lámal stometrovou hranici. "Jsem tu rád, lidi mě mají rádi, jsem šťastný, že jsem pro tohle město něco udělal," říká někdejší miláček národa Pavel Ploc.
Harrachov má 1600 obyvatel. Do první třídy se zapsalo dvanáct dětí. Ubývá jich. Ale Jiskra má pořád ještě 28 skokanů. "Jenže vztahy mezi lidmi se pořád divně melou," říká Ploc. Tělovýchovná jednota Jiskra stála před bankrotem. Spolu s poraženeckým marasmem zavalila vlna nevraživosti některé harrachovské rody. Starší Rázl, podezíraný jako předseda jednoty z nekalého hospodaření, založil s dalšími konkurenční Český klub lyžařů. Ve vzduchu létaly žaloby, za urážku na cti se požadovalo 100 000 korun.
Ještě se mlha nezvedla. Ale silně fouká čerstvý vítr. Sebevědomí. Hrdost. Věříme v to ještě?
Harrachovské skokanské rody (uvedeni jsou jen mužští potomci)
Plocovi
Pavel Ploc (narozen 1943), reprezentant v biatlonu, přiženil se do Harrachova, nyní zaměstnán u syna Tomáše Pavel (1964), syn, vedle Jiřího Rašky nejslavnější český skokan, tři olympijské medaile, světový rekord v letech, trenér reprezentace, později juniorů, majitel penzionu Tomáš (1966), syn, sdruženář, majitel obchodu, půjčoven a servisů Martin (1994), syn Pavla mladšího, v osmi letech skáče z můstku K-20
Jiroutkovi
Otakar Jiroutek (1932), textilní inženýr, přestěhoval se do Broumova v rámci dosídlování pohraničí, v roce 1967 emigroval do USA, rodině nebylo dovoleno vycestovat Otakar Jiroutek (1952), syn, sjezdař, přestěhoval se z Broumova do Harrachova, předseda TJ Jiskra David (1972), syn Otakara mladšího, skokan, trenér skokanské reprezentace, nyní asistent trenéra Jakub (1977), syn Otakara mladšího, skokan, reprezentant
Rázlovi
Antonín Rázl (1916), člen finanční stráže, jezdil na bílých lyžích celníků, občas honil pašeráky, starousedlík Bohuslav (1938), syn, sdruženář, trenér běžecké štafety mužů, stříbrné na olympijských hrách v Calgary 1988 František (1941), syn, skokan, po těžkém pádu na můstku zanechal závodění, železničář Jiří (1946), syn, sdruženář, trenér, dlouholetý ředitel skokanské reprezentace Antonín (1947), syn, sdruženář, horník, trenér běžců v Harrachově Vladimír (1951), syn, sdruženář, trenér na sportovním gymnáziu Jiří (1970), syn Jiřího, skokan, trenér střediska mládeže
Riegelovi
Hubert Riegel (1930-1997), starousedlík, otec Němec, matka Češka, skokan, československý rekord 111 metrů den poté, kdy v Oberstdorfu roku 1955 přeletěl Miloslav Bělonožník jako první Čech stometrovou hranici Petr (1960), syn, trenér běžkyň v SPK Jablonec Hubert (1963), syn, majitel penzionu Hubert (1989), syn Huberta mladšího, ve 13 letech už dvanáct skoků na velkém můstku K-120
Slavíkovi
Josef Slavík (1913-1992), starousedlík, číšník v hotelu Erlebach (nynější Varšavanka), jehož majitel financoval stavbu můstků na Čerťáku, manželka Němka Wolf Slavík (1939), syn Josefa, dvojče, soustružník, skokan, funkcionář Horst Slavík (1939), syn Josefa, dvojče, soustružník, skokan, funkcionář Josef (1966), syn Horsta, dvojče, skokan, inženýr, spolumajitel stavební firmy, ředitel mezinárodních závodů v Harrachově Stanislav (1966), syn Horsta, dvojče, skokan, inženýr, nájemce autokempinku, funkcionář závodů Tomáš (1981), syn Wolfa, reprezentant v severské kombinaci
Motejlkovi
Jiří Motejlek (1905-1972), tesař, z totálního nasazení v Linci utekl 1944 do Harrachova, tehdy v Německu. Nelyžoval. Dalibor Motejlek (1942), jeden ze čtyř synů Jiřího, jediný skokan, světový rekordman v letech, trenér reprezentace, později mládeže. Bez potomků.
