Loni se Hansen stal jediným a v historii dvaatřicátým cyklistou, který v jednom roce dokončil všechny tři Grand Tours. "Odpočinek? Nepřipadá v úvahu," tvrdil tehdy, když dorazil do cíle španělské Vuelty. "Ještě mám před sebou nějaké závody." Rok pak zakončil s více než stovkou závodních dnů a patnácti tisícovkami kilometrů.
To je důkaz toho, jaký se z bývalého bikera a mimo jiné dvojnásobného vítěze etap Crocodile trophy, stal nezlomný dříč. Dříč ve službách lídrů. "Někteří cyklisté se rodí proto, aby vyhrávali závody. Zdá se, že já jedním z nich nejsem, ale užívám si i kariéru v roli domestika," tvrdí. "Moje vítězství je, že jsem dokončil Giro, Tour i Vueltu."
V pátek, když po sedmi letech v silničním pelotonu premiérově ovládl etapu z kategorie Grand Tour, si připsal jedno ještě mnohem cennější.
Hansen jako první v tomto ročníku Gira dotáhl až do finiše samostatný únik a do posledního bodu splnil plán svého týmu. "Taktika zněla zaútočit, mysleli jsme si, že je na to ten nejlepší den," prozradil Hansen.
Před startem probíhala v týmovém autobusu debata a Marc Sergeant, sportovní ředitel týmu Lotto-Belisol, pronesl: Jeden z vás vyhraje. "A já si pomyslel: Proč ne já?" říkal český Australan. A na svůj velký den se nachystal dokonale. "Byl jsem namotivovaný a abych byl opravdu ready, oholil jsem si hlavu."
Za vítězstvím vyrazil už po třiceti kilometrech zmoklého dne u Jaderského moře. "V únicích to umím," tvrdil. A potvrdilo se. Když uprchlíci vedli před pelotonem o sedm minut, Hansen začal tušit: Mám velkou šanci. Jenže náskok pomalu klesal a s ním i jeho sebevědomí. "Celou dobu jsem nevěřil," přiznal. "Myslel jsem, že mě balík dojede."
Z pěti jeho kumpánů nakonec čtyři odpadli a Hansen zůstal sám jen s Italem Sellou. Etapa se točila nahoru dolů, po rovině se jelo snad jen v posledních pěti kilometrech před cílem, Hansen však překvapivě italskému vrchaři ujel. Zabral ve stoupání třetí kategorie Santa Maria de Criptis a Itala už víc neviděl.
"V kopcích byl Sella silnější než já," uznal vítěz. "Myslím, že nečekal, že bych s ním mohl do kopců vyjet. Snažil jsem se ho zlomit psychicky a trošku mě překvapilo, že se opravdu položil." Pak ve vysílačce uslyšel: Tvůj náskok je pořád 2,5 minuty. "To mi zbývalo šest kilometrů do cíle a já věděl, že je to pravda, že už to vedení dovezu do cíle."