"Postup je blízko. Ale ještě není zpečetěn," řekl.
První ze dvou klíčových zápasů tým zvládl. Ulevilo se vám?
Jasně, že ano. Četl jsem v jedněch českých novinách, že jsme před krachem. Podle toho bylo poznat, že očekávání veřejnosti nebyla optimistická. Zato z týmu jsem vycítil, že hráči chtějí jít za vítězstvím. Jen pochopitelně nevěděli, zda se jim to podaří. Venezuela hraje na šampionátu výtečně.
I proto vysoká výhra překvapila.
Abych byl upřímný: nemyslím, že bychom hráli hůř nebo líp než před tím proti USA. Výkon byl tehdy stejně takticky dobrý, jen jsme selhali v koncovkách a Američané prokázali, že jsou světovým týmem, který se nenechá zlomit. Zato Venezuelany jsme tak překvapili, až zkolabovali.
Takže rozhodla taktická připravenost?
My jsme přesně věděli, že budou útočit hlavně zleva. Pak to zkusili jinak, i na to jsme byli připravení. Nevěděli si rady.
Zachováváte si střízlivý pohled jak po prohrách, tak vítězstvích. Dá se přesto říct, co vám výhra naznačila o možnostech týmu?
Střízlivý pohled si zachovávám proto, že jsme si hned na začátku řekli: budeme tolerantní k prohrám a k chybám. Žádná porážka nás nesmí vykolejit. To je znak amatérismu. Vždyť prohrála i Brazílie. A já se na druhé straně držím při zemi i po výhrách. Nelétám v oblacích.
Ale zpět k otázce: Co vám zápas s Venezuelou naznačil?
Vím, kam patříme. Nejsme mužstvo na medaili. Ale bylo by zase dost kruté, pokud bychom nepostoupili ze skupiny. Přesto se to mohlo, nebo i může stát. My sice nejsme světová elita, něco pozitivního tu však přece je.
Třeba individuální úspěšnost ve statistikách šampionátu: Obdržálek se drží nahoře mezi libery, Rak s Léblem mezi blokaři.
Mám takovou zkušenost, že s čím se nejvíc trápím, to dobře dopadne. S liberem jsem se trápil hodně, nelíbil se mi jeho pohyb. Obdržálek byl neustále od někoho zpochybňovaný. A vidíte - tahle kauza zatím vypadá dobře. Další případ je Pláteník. Toho jsem dlouhodobě neuznával, dost jsem na něj tlačil. A i to se obrátilo. V tomto smyslu cítím satisfakci. Stejně jako u Marka Novotného: odborná veřejnost jeho nominaci zpochybňovala, proti Venezuele nám ale v pravý čas odvážným výkonem pomohl.
O postupu ze skupiny rozhoduje v případě rovnosti bodů poměr míčů. Je to pro český tým výhodné?
Je to spravedlivý systém, hrát se musí až do konce. Nesmí se spekulovat. Bulhaři nám nepustí ani bod navíc. Všechno se přenáší a započítává i dál. Náš postup je blízko, ale není zpečetěn. Je dost pravděpodobné, že pokud postoupíme, půjdeme dál s Američany, čili si přineseme porážky. To by nám dávalo jen malé šance umístit se někde vysoko. Ale pro nás bude při postupu ze skupiny každý další zápas dobrý. Na šampionátu to už umí každý a jakýkoliv další úspěch má obrovskou cenu. Zvlášť v nezáviděníhodné pozici, do které se český volejbal po nepostoupení na mistrovství Evropy dostal.
Řekněte, už víte jak na Bulhary?
Jsou velmi silní. Za pár minut si sedneme k videu a budeme jejich hru zkoumat. Mají podle mě nejlepšího smečaře na turnaji. Pokusíme se o malý zázrak. Každý zápas je jiný a o Bulharech je známo, že pokud se špatně vyspí, jsou schopní se rozhádat.
Je nepříjemné, že takhle dva klíčové zápasy hrajete krátce po sobě?
Je. Ale je to úděl všech. My jsme třeba v pondělí trénovali velmi tvrdě a osvědčilo se nám to.
Sám jste před utkáním s Venezuelou dlouho do noci odpovídal na otázky čtenářům iDNES. Neklížily se vám pak oči?
Udělal jsem to v tu zlou chvíli proto, jelikož jsem nechtěl, aby to vypadalo, že jsme po dvou prohrách zmlkli. Lidé mají právo být informovaní.
Chytím vás za slovo. Prve jste se zlobil za formulaci, že tým stojí před krachem. A nyní uznáváte, že bylo zle.
Zle? To ale myslím kvůli tomu vnějšímu tlaku. Před zápasem s Venezuelou jsem stál před týmem a říkal jsem: Já z vás cítím sílu, naopak jí necítím od české veřejnosti, strašně vám přeju úspěch, akorát nevím, jestli na něj máme právo. Takže že bylo zle, to jsem nemyslel směrem k týmu. Vůbec ne. Tým se chová vzorově. Lébl třeba v pondělí ještě sám zůstal u videa a soustředil se výhradně na hru středových hráčů. Vstřebával další informace. I to ve mně vyvovalalo doufání, že by to mohlo vyjít.
Stihli jste v Japonsku vůbec něco jiného než volejbal?
Hráči se třeba vydali na nákupy, je tu laciná technika. Však jsem měl taky obavy, aby z toho nebyl „kaufový zájezd“. Jsou to ale profíci, koneckonců tu hrají o své angažmá. A kromě nákupů jsme taky navštívili jeden buddhistický chrám.
Načerpali jste tam vnitřní klid?
Na to tam bylo příliš mnoho turistů, velký frmol. Jó, to kdybych šel do gotického chrámu a byl tam sám, to by šlo. Vždyť přesně tohle někdy dělávám. A pomáhá to.
21. listopadu 2006 20:00
