„Chvilku to vstřebávali, ale když jim došlo, co jsem dokázala, tak na mě začali být pyšní,“ vypráví.
Nebyl to ledajaký kousek, proti spiknutí živlů musela Hájková předvést hrdinský výkon. „I lodivod mi řekl, že mě obdivuje,“ potěšilo osmadvacetiletou vojenskou policistku.
Ta plavala odmalička a šlo jí to, ale rodiče ji nemohli z rodných Omic vozit za kvalitnějšími tréninky, takže z velké kariéry sešlo. „Ale pořád mě to bavilo, tak jsem si ve čtrnácti řekla, že až budu velká, udělám si svou vlastní olympiádu a přeplavu kanál. A ta myšlenka mě neopustila. Jedinou podmínkou bylo, že nebudu vymýšlet blbosti, dokud nedostuduju,“ přibližuje Hájková.
S titulem inženýra v kapse se pak konečně mohla vrhnout za svým snem. „La Manche je největší plavecká ikona, jen tak někdo ji nedá. Je to náročné z plaveckého hlediska a člověk to musí mít i v hlavě,“ sděluje Hájková.
Po přestěhování do Prahy si našla trenéra, a když pronikla mezi dálkové plavce, objevila i poradce, který měl La Manche za sebou.
Sama si však zvolila obtížnější cestu než většina pokořitelů úžiny mezi Anglií a Francií. Pro pokus si vybrala přelom června a července, kdy je chladnější voda a horší počasí než v srpnu či září, kdy se koná většina přeplaveb.
„Jenže na tyhle termíny čekáte tři nebo čtyři roky. Já jsem ten svůj kupovala dva roky dopředu,“ vysvětluje členka pražských Bohemians. „Ze studené vody jsem měla obavu, protože dává hodně zabrat tělíčku. Proto jsem pracovala na otužování.“
Přímo na místě čekala dvanáct dní, až ji počasí pustí do vody, musela si prodloužit dovolenou. 6. července pak vyrazila do akce. „Se silnými proudy a tím pádem větší obtížností jsem počítala. Ale nikdo nečekal, že už po hodině dostanu mořskou nemoc,“ líčí Hájková, která další hodinu pouze šlapala vodu. „Tělo se vyčerpalo a začala mi být zima, přestože voda měla 16 stupňů, což bylo víc, než jsem čekala.“
Připravené iontové nápoje a gely byly k ničemu, v těle nic neudržela. „Zabrala až Coca-Cola. Celý pokus jsem odjela na ní, teplém čaji a banánech.“ A že to byla fuška. Celkem v kanálu strávila 16 hodin a 3 minuty, trasu si kvůli proudům prodloužila na 65 kilometrů.
Ale uspěla. „Když jsem vyběhla na souš, tak jsem v euforii ani nevnímala, že mě něco bolí. Lodivod mi řekl, že jsem první ženská za jeho kariéru, která po takové mořské nemoci doplavala,“ chlubí se Hájková. A má proč.
