Tabákovi bylo smutno, když sledoval gymnastické soutěže na nynější olympiádě v Riu. Česko tam mělo jediného zástupce – Davida Jessena. A ten je navíc po otci napůl Američan.
„Nejen gymnastika, ale každý vrcholový sport šel pořádně nahoru,“ řekl Tabák, který žije v Havířově. „S dobou, kdy sportovala naše generace, se dnes nedají srovnávat materiální podmínky, trenéři, peníze, i kvalita nářadí šla hodně dopředu. K tomu si každý, kdo chce něčeho dosáhnout, musí připustit, že sport na nejvyšší úrovni je dril. Bez toho to nejde.“
A co psychika?
Závodník, který se dostane do špičky, mezi dvacet nejlepších na světě, má i ten systém nervové soustavy pořádně nabouchaný. Musíte být dokonale připraveni. I díky dobré psychice mohou sportovci zvládnout velkou fyzickou zátěž.
Jak vzpomínáte na svůj olympijský bronz?
ostupem času si to tak nějak více uvědomuji. Více mě to vždy nadchne. Říkám si – zúčastnit se olympijských her je fajn, ale mít medaili, to je bomba.
A uspět v gymnastice je při subjektivním hodnocení rozhodčích obzvlášť složité, že?
Ano, na úspěchu musíte pracovat od mládí. Když se do takových sedmnácti osmnácti let nezapíšete u rozhodčích s nějakým novým prvkem, tak v té konkurenci a při obrovské vyrovnanosti závodníků se jen těžko prosadíte.
ProfilJiří Tabák Narodil se 8. srpna 1955 v Karviné. Má bronz z olympijských her v Moskvě 1980 za sestavu na kruzích. Tam byl čtvrtý v prostných, šestý na přeskoku a osmý ve víceboji. V roce 1980 byl ve Světovém poháru druhý v prostných. Na evropském šampionátu získal v roce 1977 titul na přeskoku, v roce 1975 byl třetí v přeskoku a prostných. Vyučil se prodavačem, později vystudoval fakultu tělesné výchovy a sportu. |
Čím jste zaujal rozhodčí vy?
Podařilo se mi jako prvnímu na světě udělat dva tři nové prvky, těmi jsem dal o sobě vědět. Pomohl mi hlavně přeskok, ten byl v mém podání úplně nový. Svět znal cukuharu a já přišel s twist Tabákem.
Jenže ten pojem není ve světě tak známý. Proč?
Naše gymnastická federace název neuvedla oficiálně na mezinárodní federaci, takže to zaniklo.
Jak se dnes váš prvek jmenuje?
V Americe mu pořád říkají twist Tabák, ale v Česku je to dvojný twist.
Mrzí vás to?
Je to škoda, ale co se dá dělat. Nejsem v tom sám. Více našich kluků přišlo s novými cviky – třeba Vašek Skoumal, ale byli i další přede mnou – a naši funkcionáři ty prvky oficiálně neuvedli. Bohužel.
Říkal jste, že jste se mimo jiné tím twistem zapsal u rozhodčích. Takže pořád platí, že je gymnastika hodně závislá na sudích?
Je to subjektivní rozhodování a člověk, když nevystoupí před závody s novým prvkem, nezapíše se, tak ho pak sudí hází do jednoho pytle se spoustou dalších gymnastů. Je to pořád stejné, ale tak tomu je i u skoků do vody, krasobruslení, všude tam, kde rozhodují lidé. Není to atletika, kde se výkon změří a je to.
Jak jste se vůbec dostal ke gymnastice?
Jako malý jsem pořád stál na hlavě. Už ve třech letech, a tak mě tatínek směřoval ke sportu, ke gymnastice. Pocházím z Havířova, kde pořád bydlím, ale u nás žádná gymnastika nebyla, a tak jsem začínal v Baníku Ostrava. Pak jsem šel do tehdejší Rudé hvězdy Praha.
A z Prahy jste se vrátil domů.
Ano. Jsem zpátky a snažím se v Havířově dělat gymnastiku.
Je o ni zájem? Má vůbec česká gymnastika kde brát talenty?
Měla by... Pokud se ale nebudeme věnovat dětem od čtyř do šesti let, kdy by si jejich svaly měly zapsat potřebné pohyby, tak to bude špatné. V Havířově jsem pravidelně chodil do dvaadvaceti mateřských škol, cvičil jsem s dětmi, jenže předchozí vedení města zrušilo dotace. Tam, kam jsem chodil, děti uměly kotoul dopředu i dozadu.
A to dnes umí málokteré dítě.
Je to tak. Přitom jde o základní postoje, které by se už malé děti měly učit. Třeba vydržet v podřepu. Pokud ale v Havířově o gymnastiku ve školkách nebude zájem, půjdu do Ostravy. Tam třeba budou rádi.
Jak vrátit českou gymnastiku zpět do světové špičky?
To bude hodně složité, ale rozhodně je potřeba začít s malými dětmi, soustavně s nimi pracovat, aby to mělo hlavu a patu. Podstatné ale je, že gymnastika je základem všech sportů.
