„Je to pořád dokola,“ povzdechl si Gniadek. „Co hraju proti Nymburku, tak se zdá, že hrají v osmi. Nevím, co na to říct,“ tvrdil po prohře 70:87.
Hrát se čtyřmi fauly je hodně těžké, že?
Mrzí mě to. Je plná hala, chtěl jsem být na palubovce a pomoci týmu, ale tím, že jsem tak brzo měl čtyři fauly, jsem zbytek zápasu musel skoro pořád sedět.
Po tom čtvrtém faulu jste se hodně rozčiloval a sudí vám pískli technickou chybu. Proč?
Houška mi dal loktem do nosu, ale byl to můj faul. A ještě mi písknou technickou. Nevím... Ještě se na to doma podívám, co to pískl za faul.
Potom to bylo hodně vypjaté, že?
Bylo, fanoušci to rozhodčím dali sežrat.
Odehráli jste ale dobrý zápas. Souhlasíte?
Drželi jsme se tři čtvrtiny, ta poslední se už dohrávala. Byla plná hala, atmosféra byla vynikající, a proto mě mrzí, že utkání nebylo vyrovnané až do konce.
Čím to bylo?
Nymburk přece jenom hraje takové zápasy každý den. Třeba z VTB ligy je zvyklý na jiné tempo, takže přizpůsobit se tomu našemu je pro ně jednoduché. Je to jiná liga. Nymburk je někde jinde, ať už herně, tak finančně. Chtěli jsme doma urvat výhru, aby se tu Nymburk ještě vrátil, jenže to nevyšlo.
