Mlhavým snem zůstane blyštivá trofej pro většinu lyžařů, kteří se rok co rok rvou ve Světovém poháru.
Ale on, sedmadvacetiletý Valach z Frenštátu, ho teď ukazuje u Karlova mostu.
Dvanáct kilogramů vážící skvost z olovnatého křišťálu, vyrobený v německém Bodenmeisu, nedaleko od šumavského Javoru.
Každý křišťálový glóbus je originál. V tajnosti chovají místní skláři unikátní metodu, jak do skla vyrývají název disciplíny i logo Mezinárodní lyžařské federace.
Sjezdaři Maier i Miller kdysi velký glóbus cestou z finále Světového poháru rozbili na střepy.
"Je hrozně těžkej," uznává Janda. "Občas mám strach, že mi vypadne z ruky." A jeho cena? "Nemám tušení," přiznává.
Pět tisíc švýcarských franků (tedy 100 tisíc korun), tvrdí lyžařští funkcionáři. "Mě stál spoustu sil a nervů. Jsem vyřízenej," povídá Janda.
V Planici uložil glóbus do kufru své octavie. "Když jsme cestou stavěli na večeři, parkoval jsem tak, abych na auto z restaurace celou dobu viděl," bojí se o svoji trofej.
Vždyť pojištěná zatím není. "Ale sousedka je pojišťovačka, určitě se s ní o tom pobavím."
Janda nemá doma síň slávy ani vitrínu trofejí. "Kde taky? V našem 2+1 by nebylo k hnutí," říká. Poháry ukládá u rodičů a babičky, doma si nechává jen ty nejcennější. "Ten z Turné a křišťálový glóbus se mi na poličku vejdou." Nebo snad jinam?
"Mohl bych glóbus zavěsit místo lustru. V obýváku mi pořád chybí," vtipkuje Janda.
